22. Kapitola: Hlubina mého stínu

3. června 2010 v 19:09 | Annie-chan |  | Havran, stín a plamen
A je tu další kapitola, jak jsem slibovala. Nakonec jsem jí napsala dneska ráno, protože mě přepadla múza.
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Od Vánoc ubyl měsíc - dlouhý a navíc nezáživný. Pro Edwarda to také nebyl zrovna dlouhý měsíc, když vezmeme v úvahu, že s Hannah dostali jen pár misí a všechno to bylo, jak se říká, na stejný brdo. Zabij upíra, vlkodlaka, upíra, démona, vlkodlaka, upíra… kdysi by si Edward nedokázal představit plnění takovýchhle úkolů, ve hrách sice takovéto příšery zabíjel často, ale ve skutečnosti? A hle, jak rychle postupovali…
"Rychle postupuje, ale stále neovládá frekvenci." Řekl plukovníkovi Courtneymu jeden z jeho přátel a podřízených, podplukovník William Portown. Lewis nijak nepřitakal ani nekývl - jen se dál probíral v papírech, které mu jako vždycky kralovaly na stole. Přitom však v duchu přikyvoval - dobře věděl, že Will se o Eda zajímal, zvlášť když byl v zásahové jednotce, která ho do Undersoonu přivedla.
"Jinak, jak se má Alicia, plukovníku?" Usmál se potutelně William a na jeho tváři se objevil výraz, který značil, že jeho otázka má nějaký hlubší, nebo tedy v tomhle případě posměšný význam.
"Takovéto věci bychom neměli řešit teď." Odsekl Lewis a začal pročítat jeden z papírů.
"Rozešla se s tebou, co?" Ušklíbl se on a Lewis okamžitě vzhlédl.
"Opovažte se mi ještě jednou tykat." Varoval ho jenom a zase se vrátil k papírování.
"Že byste byl dneska vážně nějak osvícený pracovitostí?" Zamumlal Will s úsměvem, ale hned pokládal další otázky. "Alicia je nyní moje partnerka, víte, PLUKOVNÍKU?"
"Hm, vážně? Předpokládám, že tak inteligentní žena jako Alicia by nikdy nechodila s někým tak výstředním a podivínským, jako jste vy." Řekl klidně Lewis.
"Prostě jsem vám jí přebral." Zazubil se Will a kdyby nebyl zrovna Lewis v celkem flegmaticky lhostejné náladě, nejspíš by se na něj doopravdy naštval.
"Ale to se děje pořád dokola a dokola," prohlásil namísto toho jen naštvaně a rozečtený papír odstrčil stranou. Will jeho trošku uražené jednání s úsměvem sledoval. "najdu si dívku, o které si myslím, že je pro mě ta pravá. A co se nestane? O pár dní později začne chodit s mým absolutně nepřitažlivým podřízeným, PODŘÍZENÝM, Williamem Portownem. Je tohle možné…"
"Nemáte tak vypracovaná ramena, víte, plukovníku?" Podotkl s klidem v hlase William a kdyby se zrovna neotevřely dveře, plukovník Courtney by už doopravdy dostal jeden ze svých legendárních výbuchů vzteků, které ho popadaly, když se v jeho blízkosti ocitl major Goldriver nebo podplukovník Portown.
"Plukovníku," ocitla se ve dveřích poručnice Hannah McDearsonová. "Prý jste nás sháněl."

"Ale takovéhle mise řešíme teď pořád." Namítl uraženě Edward. Seděli v letadle, které právě směřovalo do Paříže, hlavního města Francie, kde měli odchytit skupinku upírů.
"To je sice prava," přikývl podporučík Porotwn. "ale všechno se to odehrávalo v Anglii. Teď jedeme do Francie, a tam už jakožto děti sami nesmíte."
"Ale proč? Tyhle mise jsme dělali teď pořád dokola, nevidím v tom problém, když prostě jednou nebude v Anglii." Reptal dál Edward a Hannah mu pořádně dupla na nohu, přičemž Ed bolestně zaklel.
"Tak za prvé," vzdychl podplukovník. "je to skupina upírů, ne jeden zbloudílek, takže to bude trošku na jiné úrovni. A za druhé - umíte snad francouzsky?" Edward s Hannah se na sebe udiveně podívali.
"Takže ne," ušklíbl se William. "ale já umím. Takže si s tím nedělejte starosti."
"Ale něco umím taky…" Vyhrkl ihned Edward, když z jeho slov cítil pokus o ponížení. "tedy, ne tak úplně. Na gymplu jsme jí měli, ale…"
"On jí flákal, ostatně jako všechny jiné předměty na škole, že?" Nadzdvihla obočí Hannah a Ed jen naštvaně odvrátil pohled.
Po dvaceti minutách konečně vystoupili z letadla. Vyšli ven a mezi davem lidí se prodrali k nejbližší stanici metra, odkud se chtěli dostat na stanici Félix Faure a tam vystoupit. Jenže nastaly menší komplikace.
"Tak to je dost složité metro." Poškrábal se na hlavně William Portown, držící v ruce mapu, a rozhlížel se, kde co je.
"To i v Londýně a tam se vyznáte!" Odsekl Edward.
"Ale Londýn je Londýn. Paříž je něco jiného." Zakroutil hlavou Portown a rozhlédl se, v naději, že někde snad uvidí dvoumetrové šipky s nápisem "TUDY". Hannah vzdychla - tohle bude ještě dlouhý den.
Po hodině se zdárně dostali do cíle, na jaký chtěli, a to na Place Étienne-Pernet, místo, odkud vylezete ze stanice metra Félix Faure. Údajně se zde měli upíři schovávat. Ale jak to tak bývá, upíři se ve dne nikde nezdržují. Ale William Portown si okamžitě věděl rady a zavedl Hannah s Edem do toho nejsmrdutějšího místa - do kanálů.
"Tak tohle je mise za všechny prachy." Zamumlal naštvaně Ed.
"Nebuď směšný," usadila ho Hannah. "pokud tady ten upír bude, klidně prolezu i nechutnější místa."Edward jen nevěřícně zakroutil hlavou.
"Už buďte ticho," okřikl je ale podplukovník. "upíři mají být na tomhle náměstí, ale ve dne se většinou schovávají na tmavších místech. Pro teď nejspíš tady, v kanálech. Pokud tady opravdu jsou, nejspíš už nás zaznamenali, protože jste hrozně hlasití!"
"Ale vy teď křičíte…" Podotkl Edward s potutelným úsměvem a dřív, než podplukovník stačil něco namítnout, z vody ho chytla nějaká noha.
"Co to sakra-" William rychle vyskočil, než ho ruka chytila pevněji, ale ihned musel odkopnout další ruku, která ho chytla.
"Co to má být?" Zděsil se Edward. Hannah mu chtěla něco říct, v tom ale uviděla, jak se z druhé strany, tedy ze strany, ze které přišli, na ně řítí asi dvacet upírů. Zuby měly vytažené a oči skoro rudé - to znamenalo, že už dlouho neměly potravu.
"Edwarde, pozor!" Křikla na něj a trošku ho odkopla, čímž si zajistila dostatek prostoru. Okamžitě vytáhla pistol a začala po nich střílet frekvenci, čímž hned dva nepřipravené upíry zabila, ale ostatní už si dali pozor. Hannah ustoupila o krok dál, ale i tak se její frekvence stále netrefovala. Jestli to takhle půjde dál…
V tom se ale před ní objevil podplukovník a rozběhl se proti těm zbývajícím upírům.
"Pane!" Vykřikla zděšeně Hannah, ale když se otočila, ztuhla ještě víc. Dva upíři, kteří na podplukovníka ze začátku zaútočili, leželi, nyní nejspíš mrtví v hlubinách kanálů - plavala tam jen jejich krev, to ale bylo jediné, co dokazovalo jejich smrt. Otočila se zpátky a spatřila, jak Edward udiveně hledí na tenhle nerovný zápas - ovšem pro upíry. Podplukovník byl totiž opravdu silný.
Stačilo mu dát frekvenci do pouhé dlaně, přičemž dal prsty k sobě, aby tvořila ruka jednotný celek; nabití frekvencí tedy pro něj nebylo problém. Rychlostí přetáhl dlaň po upírově břiše a ten padl k zemi mrtvý. Vrhli se na něj tři další, přičemž jeden se mu pokusil podrazit nohy a druhý zaútočil ze shora, William ale uskočil noze dole a ihned upírovi podřízl hrdlo; druhého upíra ze shora strhl a taktéž mu rychle podřízl hrdlo, takže oba skončili mrtví. Třetího jednoduše přesekl v oblasti žaludku. A takhle snadně za chvíli zničil i ostatní upíry - to, co by bylo pro Hannah obtížné, pro něj byla hračka. Hannah, která ihned pocítila neuvěřitelný pocit úlevy, padla k zemi, i když měla mokré nohy a navíc od kanálové smrduté vody. Edward namísto toho seděl u stěny s hlavou skloněnou.
"Ede?" Zeptala se vystrašeně. Bála se, aby ho nějaký upír nedostal… jakmile se ale k němu přiblížila, spatřila, že je celý zelený.
"Ede, co je, proboha?" Sklonila se k němu okamžitě.
"Kanálová smradlavá voda… a k tomu tolik krve. Popravdě se mi z toho chce zvracet. Taková jatka." Procedil mezi zuby, ale rychle si dal ruku před pusu, aby opravdu nezvracel.
"No tak, Ede… jsou to jenom upíři…" Snažila se ho uklidnit Hannah.
"Nejde tu o to, že se bojím," odsekl naštvaně Ed. "tobě to už asi nevadí, co? Vidět umřít tolik lidí, tolik krve… ať je to kdo chce, ať si to je klidně posranej upír, tolik krve najednou já nesnesu." Hannah vzdychla, ale ihned se musela zamyslet. Byla i ona, když nastoupila do Undersoonu, taková? Taky se takhle zoufale bála krve…?
"A bylo by to." Řekl najednou William Portown, který se ocitl za nimi, s úsměvem, a spokojeně si promnul ruce. Edward i Hannah se otočili, a když Ed spatřil tolik mrtvých těl a navíc jeho zakrvácené šaty a ruce, už se doopravdy pozvracel.
"Tak to je nechutný, Edwarde!" Křikla naštvaně Hannah a znechuceně se odtáhla.
"Nováček." Vzdychl namísto toho William Portown a odvrátil pohled. Rozhlížel se na všechny strany.
"Zřejmě to už budou všichni." Konstatoval na závěr a Hannah přikývla.
V tom okamžiku se ale ozvalo další šplouchání vody - nebyly to žádné krysy nebo podobná havěť, určitě to byl člověk, protože tak velké nohy nikdy jiný nemá. Vystupoval ze stínů docela pomalu a klidně. Další upíř?!
"Ne, nejsou to všichni," promluvil konečně, když už ze tmy vystoupil a stál od nich sotva dva metry. Stále mu však nebylo vidět do tváře, protože hlavu měl skloněnou. "ještě jsem tu já."
Podplukovník nadzdvihl dlaň a Hannah pistoli. Edward jen vstal a vyndal si i svou zbraň, i když věděl, že proti upírovi je to k ničemu - ale třeba se nad ním bůh slituje a on konečně vystřelí frekvenci…
"Ale se mnou to nebude tak lehké. Jsem totiž čistokrevný," řekl a konečně vzhlédl. "Arthur Black." Hannah a Ed se zamračili. Přeci jenom, oba se s čistokrevným setkali - doslova šílenec, blázen, ale silný upír - silnější než jakýkoli jiný. Ale jelikož tu byl podplukovník, neměli tentokrát takové starosti…
To by se ale o podplukovníkovi říct nedalo. Jeho zorničky se najednou zmenšily - strachem či vztekem - a ruce se mu začaly třást. Jakmile uvidět tu bledou tvář, pečlivě učesané a upravené černé vlasy a arogantně lesklé modré oči, ihned si vzpomněl na onen osudný den, kdy byla…
"Pane?" Znejistěla Hannah, když viděla jeho třesoucí se ruce.
… kdy byla…
Upír se však spokojeně usmál. Čekal takovouhle reakci, zrovna od něj. Jakmile se totiž ocitli v kanálech, poznal ho - tenkrát ale, když se to stalo, byl přeci jenom malý kluk…
… kdy byla celá jeho rodina vyvražděna právě tímto upírem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel