11. Kapitola: Žena činu

29. června 2010 v 17:40 | Annie-chan |  ||| Princ úsvitu
Wmuhaha! Tahle kapitola je zlomová!
Důležité informace a dokonce nový obrázek k ní :D
Páni, dneska jsem si jela pro vysvědčení do Podbořan (z kytary). Byl pařák jak něco, ale aspoň jsem si koupila knížku Poselství jednorožců 1. Na tuhle trilogii české autorky Michaeli Burdové jsem se chtěla už dlouho vrhnout. Mamka mi nadávala, že jsem si měla koupit nějakou sukni a že jsem blbá, ale to je prostě můj osud, utratit všechny své úspory za knížky.
Ale zítra už je vysvědčení a prázdniny. Konečně!

useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Tohle se mi nezdá, Ocelový," prohlásil jakoby mimoděk Roy Mustang a neustále se rozhlížel ze strany na stranu.
"Když se vám to nezdá, tak si trhněte a jděte si zpátky do svý cely!" Odsekl naštvaně Ed a Mustang jen překvapeně nadzdvihl obočí.
"Ale, ale, vypadá to, že překypujete nervozitou," neodpustil si uštěpačnou poznámku.
"A vy snad ne? Jdeme zachránit poručnici a vy se chováte, jako byste byl absolutně v klidu!"
"Nejvhodnější je vždy zachovat chladnokrevnost. A nekřičte tolik, může vás někdo slyšet," varoval v neposlední řadě Mustang Eda a ten se na odpověď jen zakabonil.
To ale Roy Mustang popravdě nemohl vidět, protože s Ocelovým alchymistou zrovna kráčeli tunelem, který před chvíli vytvořil, směrem k cele Hawkeye; a v tom tunelu byla popravdě tma jako v pytli.
"Vypadá to, že jsme tady," prohlásil zničehonic Ed a svou levou rukou zaťukal na stěnu. Roy jen kývl, ovšem dřív, než stihl ještě něco říct, se objevil alchymistický záblesk. Mustang ztuhl.
"Ocelo-"
Dřív, než stihl tohle doříct, viděl před sebou jakýsi matný útvar, který se tu objevil díky Edovo alchymii. Ano, nejspíš to byly dveře.
Edward neváhal a okamžitě dveře otevřel. Mustang chtěl znovu něco vykřiknout a Eda zastavit, protože tu byla další možnost a to, že u té cely stále někdo je. Edwardovo lehkomyslné chování ho vždy hodně štvalo, teď už měl ale vážně chuť Ocelového prcka nakopnout. Bylo ale pozdě. Do tunelu najednou proniklo světlo, a i když nebylo nějak zvlášť ostré, Roye to na krátkou chvíli oslepilo. Když už znovu dokázal rozeznat aspoň obrysy, zjistil, že na něj Ocelový čeká už venku. Ještě trochu oslepený dveřmi taktéž vstoupil do té místnosti.
"Ocelový," procedil mezi zuby. "tohle už nikdy nedělejte."
"Cože?! Co vám vadí teď? Moc velký světlo?" Protočil namísto toho Ed panenkami a Roy se na něj naštvaně podíval.
"Ne," řekl. "myslím tu vaší zbrklost. Vlastně, nejlépe byste udělal, kdybyste se konečně přestal chovat jako nějaký pitomý nerozvážný cholerik."
"Cože? Já a cholerik? JÁ A CHOLERIK?!"
"Nekřičte!" Okřikl ho tentokrát Mustang, protože už ho ty výbuchy začaly vážně dohánět k šílenství.
"Nejsou to hlídači! Já to věděl!" Uslyšeli najednou někoho křičet. Oba se ohlédli a spatřili to, co celou dobu hledali - cely. Ovšem blonďatá žena se zavázanýma očima nikde. Ten, kdo promluvil, byl nějaký zarostlý chlap s ďábelskými jiskřičkami v očích. Edward se na něj zadíval jako na zjevení, ovšem Mustang mu vůbec nevěnoval pozornost a s rukama v kapsách šel dál, aby našel ženu, kterou hledal.
"Pusťte nás, prosím! Pusťte nás!" Začali křičet. Edward se na jejich prosebné žadonící tváře podíval s čím dál větší hrůzou; i když věděl, že většina z těch lidí jsou kriminálníci, stejně s nimi soucítil, stejně mu jich bylo líto… možná by je… mohl propustit…
"Ocelový! Nezahazujte se s nimi a pojďte!" Křikl na něj Ohnivec, když viděl, že Edward stále pozoruje ty paskvily. Edward od nich, i když vlastně nedobrovolně, pohled odtrhl a vydal se za plukovníkem.
"Ocelový?" Zpozorněl však další vězeň. "To jako Ocelový alchymista Edward Elric? Vážně?" Tentokrát se otočili oba, Ed i Mustang. Ed měl ve tváři zděšení, Mustang údiv.
"A sakra," poznamenal plukovník, když si uvědomil, že jsou vlastně prozrazeni.
"A SAKRA? TO JEDINÉ ŘEKNETE NA TO, ŽE JSTE JIM VLASTNĚ PROZRADIL, KDO JSEM? MĚ SI CHYTÍ A VY SI PLÁCHNETE, CO?!" Edward se zatvářil věru rozzuřeně, avšak Mustangovi se ve tváři objevilo jen pobavení.
"Proč by těm vězňům asi někdo věřil…" Řekl lhostejně, otočil se a opět se dal do kroku, ovšem při dalších slovech onoho vězně ztuhl.
"Takže jste na útěku z vězení? V tom případě nás taky pusťte! Pokud to neuděláte, řekneme, že jste tady byli a-"
"Jak jsem řekl, nikdo vám neuvěří." Odsekl pouze Mustang, ovšem vězeň zakroutil hlavou na nesouhlas, přičemž v něm tancoval pocit vítězství a absolutní nadvlády.
"To teda ne, plukovníčku - co ty dveře? A stopy? A poručík, který jen strhává pozornost na sebe, abyste mohli utéct?"
"My odsud neutíkáme!" Ohradil se Edward, ale stejně věděl, že je to zbytečné - jakmile se ví, že byli tady, jsou vlastně namydlení - policie je ihned dopadne…
"Pokud to někomu řeknete, usmažím vás," procedil mezi zuby Mustang a jen nadzdvihl svojí ruku, na které měl rukavici a připravil jí k lusknutí - vězni si z jeho výhružky ovšem nic nedělali, jelikož vůbec nevěděli o jeho síle. Ovšem Edward to věděl. Pokud tady aplikuje svojí ohnivou alchymii, ozve se požární alarm a teprve budou namydlení… hlídači už na Havoca nebudou dbát a okamžitě poběží na místo činu! Oni budou zatčeni a hlídaní ještě přísněji! A kdo pak tady bude zbrklej jedinec?!
"Plukovníku!" Přerušil však tuhle scénu někdo. Nebyl to žádný zoufalý a prosebný hlas, který by mohl prosit o odpuštění nebo volnost, nebyl to ani hlas někoho, kdo se je snažil varovat; byl to TEN ženský hlas.
"To snad…" Roy se okamžitě otočil za tím hlasem a Ed ztuhl. Hlas se ozýval z té nejvzdálenější cely, která od nich nyní byla - ta, která byla nejblíže ke dveřím a ta, která byla skoro nejmenší.
"Tak jste to vy, plukovníku?!"
"Samozřejmě, že jsem! A jste vy…"
"Proč jste sem chodil? Zbláznil jste se snad?! Nebo vás popadla nějaká jiná duševní choroba?!"
"Takže je to poručík," usmál se plukovník a pomalým krokem se vydal k cele. Edward ho chvíli sledoval, pak ale znovu promluvil onen vězeň.
"Hm, tak co? Pustíte nás?" Řekl znovu, přičemž v jeho hlase Ed slyšel jakési vítězství. V tu chvíli se ale usmál Ed.
"Promiňte," řekl. "ale my jsme tu jen pro jednoho vězně." Trestanec se zatvářil nechápavě, až zděšeně. V tuhle chvíli totiž absolutně nechápal situaci. Jistě, věděl o tom, že ta vězeňkyně byla členkou toho gangu a že… že by snad byli tihle armádní psi přívrženci toho gangu? Další bod pro ně! To znamená, že jakmile je udají, možná půjdou ven, nebo jim přinejhorším zmírní trest! Ovšem, ale… nenazval jí ten chlap poručíkem?
Roy došel k cele. A spatřil v ní tu, kterou hledal; Riza Hawkeye seděla na malé, téměř zničené lavici, kterou měla v rohu místnosti. Její jinak svítivé blonďaté vlasy byly nyní plné špíny a prachu. Její hnědé oči byly přikryté odporně ušmudlaným, dříve bílým šátkem - na sobě měla stejně jako on armádní kalhoty a černý nátělník, který obvykle nosila pod uniformou. Roy se nepatrně usmál.
"Poručíku," řekl. "půjdete se mnou. Je to rozkaz, takže se opovažte odmlouvat."
"Proč jste sem přišel?" Vzdychla znovu Hawkeye. I když z jejího hlasu sršel hněv, Mustang v něm rozpoznal i vděk, za což byl rád. Ovšem Hawkeye především myslela na jeho práci a city nechávala stranou; takže nějaké větší citové události šly stranou.
"A jak jí asi chcete dostat ven, když nemáte klí-" Jeden z vězňů chtěl něco posměšně namítnout, ale ani nestihl dokončit větu a udiveně otevřel ústa; konečně totiž spatřil ohnivou alchymii naživo.
Mustang mírně luskl svými prsty; mírně tak, že to snad ani nebylo lusknutí. Přesto to ale stačilo k tomu, aby se zámek začal tavit - vysoká teplota ohně to zapříčinila. Po několika vteřinách se zámek úplně roztekl a cesta byla volná - Mustang netrpělivě kopl do dveří (dokonce tak silně, že je téměř vyhodil z pantů) a přiběhl ke svému drahocennému jestřábímu oku. Pomalu (ale přesto v něm Ed jasně cítil nedočkavost) rozvázal šátek, který zakrýval Hawkeye oči. Tolik je toužil vidět!
Jakmile poručnice znovu spatřila světlo, i tato mírná záře v místnosti jí nechala ještě chvíli slepou. Zamžourala a začala si protírat oči, až jí začaly slzet; až asi po minutě dokázala aspoň rozeznat obrysy. Viděla, jak u ní klečí plukovník, a netrpělivě čeká, až si znovu zvykne na světlo. A taky spatřila za ním stát Edwarda Elrica (který se během celé této procedury přemístil za Mustangem do cely), který nedočkavě poklepával nohou a čekal, až budou moct jít.
"Neměl jste sem chodit," vzdychla zničehonic. Mustang se nervózně usmál, avšak Edward se ušklíbl.
"Ono je to vlastně jedno," pokrčil vzápětí rameny. "jediné, co se nám tak může stát je, že nás znovu zabásnou."
"Cože?! Vás taky zavřeli? Pak je situace ještě horší!" Vylítla z lavičky jako střela Hawkeye, až Mustang polekaně zasyčel.
"To plukovník vás chtěl osvobodit," zatvářil se znenadání Ed jako andělíček a prstem ukázal na Ohnivého alchymistu.
"Zmlkněte, Ocelový," zmohl se jen na tohle plukovník a okamžitě se postavil. Nyní již ve tváři neměl onen rozpačitý úsměv, nyní se zase tvářil vážně a důležitě.
"Máte pravdu, poručíku," přikývl. "neměl jsem sem chodit. Ovšem nutně potřebuji vaši pomoc v naší nové akci; ze všeho toho humbuku totiž podezírám prince. Prsty v tom mohou mít i homunkulové. Za tu dobu, co jste byla pryč, se za vás totiž jeden z nich vydával."
"Výborně," skočil mu však do řeči Edward (bylo jasně vidět, že Roy chtěl mít v tuto chvíli proslov). "ale vypadá to, že už sem jdou hlídači, tak bychom měli vypadnout. Kde má čekat poručík Havoc?"
"Doufám, že před tímhle vchodem," prohlásil s ledovým klidem plukovník a ukázal na ony dveře - až teď oba zjistili, že ty dveře jsou mohutné a dá se říci z oceli (ovšem každý normální člověk by si to spletl s titanem).
"Jdeme, všechno si povíme potom," řekl Mustang, chytl zmatenou poručnici za ruku a vytáhl jí z cely. Jakmile se ocitli v chodbě, trestanci v celách začali hlasitě křičet a nadávat, což pro ně nebylo zrovna moc příznivé. Ed vyběhl za nimi a ohromnou rychlostí vytvořil vedle těchto nepropustných dveří dveře nové, normálně dřevěné. To už ale na chodbě byli slyšet kroky, stále zrychlující; a vězni k tomu všemu začali ještě víc křičet. Mustang, Riza i Ed rychle prošli těmito dveřmi a ocitli se na volném prostranství - na obyčejné, zasmušilé ulici Centrálu. Vlastně se zde mohlo cokoliv stát, naštěstí na ně ale okamžitě zatroubilo auto, stojící před budovou. Mustang za volantem ihned poznal Havoca; mírně zpoceného a uříceného, ale byl to on. Rychle tedy k autu přiběhli - první se tam nasáčkoval Ed, vedle něj Mustang, který stále držel Rizu za ruku. Jakmile nastupovali, poručnice ruku z jeho sevření vysmekla, a když si Mustang uvědomil, že jí vlastně celou dobu držel, mírně (ale opravdu mírně) zčervenal. Jakmile se dozadu všichni tři jakž takž posadili, Havoc neváhal a ihned se rozjel vstříc "jejich novému bydlišti"-
"Vypadá to, že akce proběhla v pořádku," řekl Havoc pár minut poté, co vyjeli.
"Naštěstí ano," přikývl Roy, ovšem v tu chvíli si vzpomněl na všechny otázky, které ho ve věznici napadly.
"Jak jsem řekl, podezírám z té akci na tom zápase prince i homunkuly. Ovšem je tu-"
"Jakém zápase? A co se tam stalo?" Zeptala se Hawkeye. Mustang si uvědomil, že se jí nejspíš nedostaly informace, proto se dal do zdlouhavého vysvětlování. Mluvil o chvíli, kdy Ocelový musel bojovat proti těm strojům až do chvíle, kdy měli oni dva souboj a stalo se to, co se stalo.
"Jak dlouho jste byla pryč, poručíku?" Zeptal se po tomto úmorném vysvětlování Ed.
"Do vězení mě vzali asi den před tím, než přijel princ," odpověděla klidně Riza.
"Cože?!" Vyjekl překvapeně Ed.
"To ale znamená, že se za vás musel někdo vydávat," začal přemýšlet nahlas Roy, který najevo své překvapení nedal (ale byl stejně zaskočený jako Ed). "možná homunkulus…ale jaký?"
"Jmenuje se Envy," řekl okamžitě Ed. "to je homunkulus, který umí měnit podobu. Nejčastěji si bere podobu chlapíka s dlouhými zelenými vlasy a černou čelenkou s nějakým znamením."
"Tuhle jeho podobu jsem krátce viděl po té události na zápase," přikývl souhlasně Roy.
"Opravdu si ale myslíte, že v tom má prsty i princ?" Vložil se do jejich rozhovoru Havoc.
"Určitě má," odpověděla překvapivě Hawkeye. "mluvili o tom v té věznici a nijak se o tom netajili."

Muž s krátkými ryšavými vlasy a chladně modrýma očima přecházel po místnosti s rukama za zády a zamyšleným obličejem. Stále přemýšlel o jedné věci, která mu nedala spát… samozřejmě to byl princ Aerugojský, princ Rhavenn.
"Ale, ale," uslyšel najednou něčí hlas. Okamžitě se za ním otočil a zjistil, že ten, kdo promluvil, byla osoba stojící ve dveřích - často si totiž nechával dveře otevřené - a že této osobě může důvěřovat.
"Nad čím pak tady přemýšlíme, princátko?" Ušklíbla se znovu osoba. Byla to žena se sepnutými blonďatými vlasy, odevzdanýma hnědýma očima a precizní muškou - Riza Hawkeye. Tedy, aspoň onen homunkulus, Envy, měl její podobu.
"Všechno jste pokazili," řekl princ a ne zrovna nadšeně. "říkali jste, že všech, kteří by se postavili na odpor, jste se zbavili. Ten plukovník a prcek ale utekli z vězení a možná se brzy dostane ven i ta poručnice!"
"Neměj obavy," zakroutil Envy jen očima a ležérně dala ruce v bok. "pokud takovéto věci zajišťují homunkulové, projde všechno bez problémů."
"Nu… dobrá. Ale co transmutační kruh? Nedozví se o něm?"
"Jak by mohli?" Ušklíbl se Envy; ovšem princ dobře věděl, JAK by mohli. Přeci jenom, před tou ženou řekl vše…

"Transmutační kruh?!" Vyjekl Ed překvapeně. I Mustang se tvářil poněkud… zaskočeně.
"Na co, poručíku, na co?!" Zeptal se jí ihned Roy.
"Podle všeho… podle všeho na vytvoření kamene mudrců. Moc jsem toho nepochopila, ale výměnou za to, že Aerugo dá nějaké lidi na nějakou věc homunkulů, Amestris dá nějaké lidi na výrobu kamene mudrců pro Aerugo…"
"COŽE?! To si snad děláte srandu!" Vykřikl znovu vylekaně Edward. Mustang se zamračil.
"Slyšela jste ještě něco, poručíku?"
"Ano; prý o tom hodlají ještě jednat na oslavě princových narozenin. Takže byste si je tam mohl vyslechnout sám."

Envy z místnosti odešel s posměšným výrazem na tváři. Kupodivu, i princ se usmíval; a ne nějak příjemně. Sedl si na postel a dál přemýšlel o následcích toho, co řekl. Co když jí osvobodí? Co když to někomu prozradí? Co bude dělat pak? Lidi, kteří o tom budou vědět, se tuto výměnu budou snažit všemožně zničit… ale… aspoň před nikým nemluvil o jeho PRAVÉM plánu.
O jeho plánu na ovládnutí Amestrisu.
 


Komentáře

1 Darky kiss --> Twoje Sbíí ^^ Darky kiss --> Twoje Sbíí ^^ | Web | 29. června 2010 v 19:09 | Reagovat

Stále to video nie je dokonalé xD. Pri nahrávaní na YOUTUBE mi to muselo nejak seknúť pretože v 1:03 minúte sa ozvalo také uši drásajúce pípnutie, či čo -.- .. A tak ale kašlem na to, pretože som to prerabala už päťkrát a na to, že je to moje štvrté video, tak som ako tak spokojná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel