Příběh dvou bratrů <FMA>

7. května 2010 v 15:50 | Annie-chan |  FMA - povídky

Svítilo teplé jarní slunko, mráčky oblohu lemovaly jen málo; louka kolem nich voněla čerstvě a nádherně. Byl krásný jarní den a tři děti se vracely ze školy.
"Edwarde, dneska ve škole jste četli úplně něco jiného, než jste měli! Co máte v plánu?" Vzdychla jediná dívka, která šla mezi dvěma chlapci. Měla dlouhé blonďaté vlasy, které jí slunko jasně osvěcovalo. Její modré oči zpytavě propalovaly ty chlapce, kteří šli před ní.
"Do toho ti nic není." Odsekl jeden z nich a jen odvrátil pohled. Měl krátké blonďaté vlasy, ledabyle roztřepené a neučesané, a medově hnědé oči.
"Já se taky o vás dva vůbec nemusím starat!" Urazila se modrooká holčička a naštvaně si založila ruce v bok. Po chvíli se tomu ale jen zasmáli a libovolně pokračovali v konverzaci. Až když se dostali na rozcestí u dvou domů, dívka opět řekla něco důležité.
"Dneska bude k večeři dušená zelenina, takže nezapomeňte přijít!" Řekla jim.
"Neboj se, Winry! Tuhle lahůdku si ujít nenechám!" Zaradoval se chlapec ještě s kratšími vlasy, než měl ten předtím, tenhle měl ale poněkud jemnější rysy, ale také medově hnědé oči.
"Stejně, ten kdo musel vynalézt dušenou zeleninu, musel být génius!" Pronesl následně poté onen chlapec jménem Edward Elric.
"Bráško…" Usmál se jen Alphonse Elric, jeho mladší bratr, ale Edward hned pokračoval.
"No jo, smíchat zeleninu s mlíkem je úžasný nápad, a chutná to skvěle, i když mléko nesnáším!"
"A to je důležité?" Zeptal se Alphonse.
"Samozřejmě! I lidská transmutace potřebuje takové nápady!"

"Jednoho léta nastala v Rizemboolu epidemie a naše matka zemřela. Toho dne, když jsem seděl před jejím hrobem, mě napadla ta myšlenka. I když byla lidská transmutace tabu, rozhodl jsem se ho porušit. Teď se mi to rozhodnutí zdá hloupé, ale tenkrát jsem byl jen malé děcko a měl jsem jistotu, že se nic nemůže pokazit. Protože mě se tenkrát ještě nic nestalo… chtěl jsem jen znovu vidět mámin úsměv."

"Už třetí den nejsou bratři Elricovi ve škole! Kde jsou, Winry-chan, nevíš?" Vyhrkla o přestávce v Rizemboolské škole na svou spolužačku Rosaline, dívka s dlouhými vlnitými vlasy a zvědavými modrými očky. Winry se trošku začervenala, ale ihned odpověděla.
"Tedy… nebudou tu asi další tři měsíce. Odjeli se učit alchymii k nějaké ženské, nevím kam, ale…"
"Alchymii? Jsi si jistá, že alchymii?" Vyhrkl na malou Winry ihned chlapec, který seděl opodál.
"No…jo." Kývla znovu Winry.
"To mi pak budou muset ukázat! Vždycky jsem se chtěl naučit alchymii! A taky jsem se chtěl přidat ke státním alchymistům, protože to jsou hrdinové naší země!" Prohlásil ihned statečně a Rosaline dokonce zatleskala. Winry se jen usmála. Ovšem nikdo z nich netušil, co se ještě stane.

"Pilně jsme studovali teorii lidské transmutace a u naší učitelky studovali alchymii. A jednoho dne na to konečně došlo."

"Edwarde-kun! Jaké bylo učení?" Vyhrkla ihned Rosaline na budoucího Kovového alchymistu.
"No, bylo to těžké, ale zvládly jsme to, že jo, Ale?" Ušklíbl se Ed.
"Jasně, bráško!" Přitakal šťastně Al.
"A navíc," zdvihl Edward ukazováček. "dneska ráno jsem napsal dopis do Armády. Je možné, že mne přijmou, protože dneska-" Zarazil se, ale hned pokračoval dál.
"protože dneska uděláme něco velkého!"
"A co, Edwarde-kun? Co?" Vyžadovala odpověď Rosaline.
"Mě by to taky docela zajímalo." Přitakal ten chlapec. "Co máte za lubem?"
"To se dozvíte, až se díky tomu staneme nejslavnějšími alchymisty v této zemi!" Ušklíbl se Edward a všichni se na něj obdivně podívali. Winry se zamračila. Neměla z toho dobrý pocit.

"35 litrů vody, 20 kilogramů karbonu, 4 litry amoniaku, 1,5 kilogramu vápna, 800 gramů fosforu, 250 gramů soli, 100 gramů ledku, 80 gramů síry, 7,5 gramů flóru, 5 gramů železa, 3 gramy křemíku."
To všechno jsou suroviny, ze kterých se skládá lidské tělo. Přitom se to dá všechno volně koupit na trhu bez nějakého vyptávání; tenkrát jsem si říkal, jak lehké je stvořit člověka. Pak byla potřeba ještě informace o duši, kapka mojí a Alovo krve. A pak… myslel jsem si, že všechno dopadne dobře a znovu jí uvidím. Namísto toho jsem viděl peklo.

Ozvalo se klepání na dveře. Bylo to tak zoufalé a náhlé, že Winry vyděšením nadskočila.
"Otevřete, prosím, rychle!" Ozval se za dveřmi Alův hlas. Winry se ulevilo, ale měla z toho špatný pocit; jeho hlas jí zněl… jinak.
"Kdo je to?" Uslyšela svojí babičku Pinako.
"Nejspíš Ed a Al! Dojdu otevřít." Řekla Winry a rozeběhla se ke dveřím - zatáhla za kliku… a to, co tam uviděla, jí donutilo vykřiknout. Alphonse byl opravdu jiný - byl v těle plechového brnění z jejich domu. Winry si hrůzou zakryla tvář a zbělela, když uviděla, co drží. Byl to Ed… ale celý krvavý! Bez nohy a ruky!

Poté, co jsem se probral, jsem cítil, že je něco špatně. Al byl uzavřený v plechovém brnění a já byl bez nohy a ruky. Naše naděje na oživení mamky byla ztracená a v tahu. Konečně jsem pochopil, proč je lidská transmutace zakázaná; říkal jsem si v tu chvíli, jaký jsem idiot. Připadal jsem si, jako kdybych viděl peklo a nevěděl jak ven. Jako bych se topil a nikdo mi nechtěl podat záchranný kruh.

"Omlouváme se…opravdu se omlouváme…" Jeho plechové ruce se třásly. Plukovník, Ohnivý alchymista nebo Hrdina Ishbalské války; Roy Mustang pochopil, že tito chlapci se pokoušeli oživit někoho sobě blízkého a ztratily přitom kousek sebe. Alphonse ztratil celé své tělo a Edward svou levou nohu, přičemž pravou ruku také díky připoutání duše.
"Můžete si vybrat; buď zůstanete na místě, nebo se pohnete vpřed. Pokud se přidáte ke státním alchymistům, možná se vám podaří získat vaše těla zpátky. Získáte přístup k mnoha novým dokumentům, ve kterých se dozvíte nějaké informace. Uvažujte o tom." To byla jeho slova před odchodem.

… a tenkrát jsem konečně pochopil…

"… že musím získat automail."
"Cože?" Podivila se Pinako.
"Automail. Je to jediná možnost, jak získám zpět své končetiny, ne? Takže mi ho nasaďte. Potřebuju ho."
Další den šla Winry do školy bez učení a jen s omluvenkou.
"Ale, ale, Winry-chan," divila se jejich učitelka. "copak se stalo, že odhlašuješ sebe i bratry Elricovi z téhle školy?" Všichni po téhle větě ve třídě vyvalili oči. Neříkal Edward Elric něco o bezvadném kousku alchymie…?
"Možná mi to nebudete věřit, ale…" Winry zesmutněla. "pokusili se udělat zakázanou věc v alchymii, Al přišel o celé tělo a Ed o ruku a nohu. Hodláme mu nasadit automail a oni pak chtějí svá těla dostat zpátky. A navíc, já se chci věnovat automatům, stejně jako moje babička."
Když chtěla Winry ze třídy odejít, ještě jí zastavila něčí ruka… ohlédla se a uviděla Rosaline.
"Uvidíme je ještě někdy?"
"Já…opravdu nevím." Zavrtěla hlavou Winry a navždy odešla z téhle školy.
Rosaline dále studovala právnickou školu a jen málokdy si vzpomněla na bratry Elricovi. Přitom oni toho tolik dokázali, procestovali tolik zemí a dozvěděli se nekonečně mnoho nových informací…

… a vydali se hledat kámen mudrců.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel