7. Kapitola: Útěk

29. května 2010 v 16:47 | Annie-chan |  ||| Princ úsvitu
A je tu další kapitola.
Nějak mě to začalo bavit, to psát.
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Opět to kapání vody ze stropu. Otravné, nechutné, skličující… a neúnavná chůze Edwarda Elrice. Jako by to bylo deja vu. Vlastně úplně ta stejná scéna jako předchozího dne - dvě postavy v jedné z cel, před kterou však momentálně stáli dva vojáci. Na lavičce sedící sklíčený Ohnivý alchymista a neustále chodící sem a tam Kovový alchymista. Oba čekali na chvíli, kdy je převezou do hlavního vězení… a bude s nimi konec.
"Hej, prcku," zařval na něj jeden z vojáků, kterého jeho klapání bot začínalo pořádně štvát. "přestaň tady přešlapovat, nebo se ti něco stane!"
"Já nejsem prcek!" Zařval na něj dopáleně Edward, ale odpovědi se mu už nedostalo. Ed po vojácích vrhl poslední nenávistný pohled, pak se ale opět otočil směrem k oknu. Začalo se stmívat. A kanály začaly opět smrdět, jako každou noc. Nevýhodou bylo, že jeden byl zrovna zabudovaný ve věznici.
"Pche! Stačilo by jen tlesknout, rozdělat ty mříže a zdrhnout. Ty vojáky bych rozdupal." Zamumlal sklíčeně. Mustang jen znaveně vzhlédl.
"Nevím, kolikrát jsem Vám to už říkal, Kovový, ale rozdělat ty mříže nedokážete," odpověděl mu znuděně. "a navíc, jakožto státní alchymisté, i když jsme ve vězení, máme povinnost ke státu, k Amestrisu. Nemůžeme jen tak utéct z vězení, to by bylo jasné, že jsme vinni a snažíme se utéct před rozsudkem. Musíme počkat, až to těm nahoře dojde, že za to nemůžu, a pak nás pustí ve vší slávě."
"Až jim to dojde?" Opáčil vztekle Edward. "Co když jim to nikdy nedojde?"
"Pak umřu, protože ty Vaše pitomé otázky jsou vážně k nevydržení." Odsekl Ohnivec a Ed měl zase jednou pořádnou chuť ho praštit.
"Ticho tam!" Okřikl je však zase jeden z vojáků a oba po nich hodili své otrávené pohledy. V tu chvíli se ovšem ozvalo zaskřípění dveří; do věznice vstoupil jeden z Mustangových podřízených. Typické slaměné rozcuchané vlasy a cigareta v ústech zapříčinily, že ho Mustang i Ed ihned poznali; Jean Havoc. Nic však nedali najevo. Ihned pohledy sklopily a tvářili se, jako že nic. Zajímalo je, co má Havoc za lubem. Jistě, dalo se čekat, že je jde osvobodit… ale tak najednou? To prakticky nebylo možné…
"Výměna stráží, chlapi." Zašklebil se Havoc na dva vojáky, kteří na něj už tak dost zmateně hleděli.
"Ale kde je druhý strážník? Nepřišel nebo co?" Podivil se jeden z nich. Bylo vidět, že oba Havocovi celkem nedůvěřují.
"Ale jo, říkal, že za chvíli dorazí," poznamenal Havoc. "hned, co dojí ten steak."
"Cože? My máme dneska na ubytovně steaky?" Zaradoval se jeden z nich a nedůvěra byla rázem pryč. Oba na Havoca kývli a rázem zmizeli venku - a šlo to bezbolestně. Havoc jen nevěřícně zakroutil hlavou, kam že to ti dnešní vojáci spějí, pak ale pohledem zavadil o Kovového a plukovníka.
"Ale, ale, plukovníku," nemohl si odpustit sarkasmus. "tady vidíte, kam jste dospěl. Možná sem opravdu patříte."
"Mlčte, Havocu," odsekl Mustang. "dobře víte, že jsem to neudělal já."
"A to asi každý, kdo to pořádně sledoval." Přitakal Havoc.
"Takže… budete nás hlídat nebo nás pustíte?" Zeptal se rovnou Edward a Havoc se musel zasmát.
"Co myslíte? Přeci jenom, musíme vymyslet, jak zakroutit krkem tomu princovi. Má v tom nějak prsty, to je jasné."
"Dobře, tak mě pusťte, ať můžu vypadnout," oddechl si Ed a nahrnul se ke dveřím cely. Mustang se taky začal zvedat, to ho ale dorazil Edův dovětek. "ale jeho tady nechte, on tu chce zůstat."
"Co to melete, Ocelový?!" Procedil mezi zuby Mustang.
"Vždyť jste tady o tom něco říkal, ne? Že máme odpovědnost k Amestrisu a tak…"
"To bylo, když tady byli vojáci, Ocelový!" Odsekl Mustang, Ed si ale stejně neodpustil pochybovačný pohled. To už do toho opět zasáhnul Havoc.
"Tak jako tak, klíčema to vyřešit nemůžem, ty jsem nesehnal." Sdělil jim a z kapsy vytáhl bílou, neporušenou rukavici s rudým znakem ohnivé alchymie. Rukavici, která patřila Ohnivému alchymistovi.
"Výborně," přikývl Roy a okamžitě si od něj rukavici vzal. "rychle to tu propálím a zmizíme. Těm vojákům nebude dlouho trvat, než zjistí, že ta večeře neexistuje. A že to tu nějak divně smrdí, když to bude hořet." Mustang opatrně luskl prsty a Havoc i Ed sledovali, jak se čtyři kovové tyče, které tvořily mříže, rozpouští v tekutý kov. Sledování takového procesu je velmi ojedinělé a upřímně je na to velmi zvláštní pohled - tohle uvidíte už jen u kováře… a u plukovníka Mustanga, když utíká z vězení. Kov byl po minutě konečně rozteklý - Mustang s Edem ho přeskočili a Ed vytvořil mříže nové. V tu chvíli ale vznikla další otázka.
"Kudy chcete utéct?" Nadzdvihl Ed obočí.
"Kanálem." Odvětil klidně Havoc. "Tam už čeká Fury a Falman. Jdeme, rychle."

Ticho, ovšem nepříjemné. V tu chvíli si Alphonse Elric, jehož duše byla uvězněna v kovovém brnění, přál, aby se souboj mezi plukovníkem a bráškou vůbec neodehrál. Seděl na nyní opuštěném místě, na lavičce v jedné z ulic - a uvnitř něj třesoucí se malá holčička. Měl z toho už před tím strach. Bál se jí říct, že jeho duše je uvězněná v kovovém brnění - teď to ale viděla. Při tom zmatku, kdy ten záhadný oheň zničil stadion a málem zabil stovky lidí, mu spadla hlava - a ona uviděla, že je jen prázdné brnění. Teď se v tom prázdném brnění schovávala a odmítala s ním mluvit.
"Ello… prosím…" Zkoušel si s ní znovu promluvit.
"Nech mě být." Odsekla jen ona plačtivým hlasem. Plakala? Možná ano.
Alphonse se podíval směrem k nebi a přemýšlel, co by se stalo, kdyby teď měl své tělo. Možná by se s Ellou drželi za ruce. A možná… co je to za pocit…? Takový nepopsatelný a nádherný… ten pocit, který ho přepadl, když pomyslel na to, jak jí hladí… jak jí mazlí… jak jí líbá.
Neměl by na to myslet. Musí vymyslet plán, jak osvobodit brášku a plukovníka… jenže s Ellou uvnitř to nejde. Musí jí nějak ukonejšit a vysvětlit situaci… co třeba jí koupit zmrzlinu…?

V poklidné večerní ulici, po které nyní přecházelo jen pár lidí, se najednou začala otvírat díra do kanálu. A k tomu všemu z ní vylezlo pět lidí - seržant Fury, praporčík Falman, poručík Havoc a dva nevinní zločinci, nyní na útěku - plukovník Mustang a Edward Elric.
"Fuj," prohlásil naštvaně Ed. "to byl smrad."
"Zmlkněte, Kovový, a buďte rád, že jsme venku." Odsekl Mustang.
"Už si toho všimli. Teď nás hledají. A asi brzy najdou." Zamumlal Havoc.
"V tom případě rychle opusťme tohle místo." Řekl Mustang, bylo ale už pozdě. Sice to bylo slyšet daleko, ale přesto - křičení, klepání bot a zvedání zbraní, to všechno bylo slyšet někde z dáli, tedy jakoby z dáli, ale přitom z kanálu. Nechali ho totiž otevřený a každý hned viděl, kudy utekli.
"Tak to jsme v háji." Podotkl Ed se známkou strachu v hlase.
"Klid, klid," snažil se je uklidnit Havoc. "támhle mám auto, hned za touhle ulicí." Skupina neváhala a ihned se po ulici rozběhla. Kdyby někdo byl venku, nejspíš by se té tlupě běhajících chlápků trošku divil, ba i smál, teď ale byly ukryti rouškou temnoty a noci. Ovšem ani noc je nedokázala schovat před svitem lamp.
"Támhle jsem viděl nějaké stíny!" Ozval se křik. Edward zaklel a otočil se; ovšem to zjistil, že jejich stíny se rozléhají snad po celé ulici a že jim je nyní v patách asi dvacet vojáků.
"Sakra, sakra, sakra!" Zaklel ihned a otočil se s tím, že vytvoří pomocí alchymie zeď, Mustang byl ale rychlejší.
Ozvalo se lusknutí a těsně před vojáky se objevil obrovský oheň. Vojáky to jen tak tak minulo, jen trošku ohořeli, ale to bylo všechno.
"Dál ani krok, nebo vás tentokrát sežehnu." Informoval je a oni se o pár kroků vzdálili. Roy s vidinou, že na těch pár vteřin mají pokoj, dal opět pokyn k běhu. A že to opravdu pár vteřin bylo, protože po chvíli se k vojákům přidala další skupina a rozběhla se za nimi.
"Ta vaše výhrůžka moc nepomohla, plukovníku!" Procedil mezi zuby Havoc.
"Už jsme tady?" Zeptal se namísto toho Falman.
"Jo, to je ono!" Přikývl Havoc a všichni se zastavili před zcela normálním autem normální velikosti, kam se za žádnou cenu nemohlo vejít pět lidí, ale ve stavu nouze to klidně šlo. Aspoň to tak vypadalo.
"Utíkají!" Zakřičeli opět vojáci přes celou ulici a začali po autu střílet. Mustang se jen tak tak vyhnul kulce a naposledy luskl prsty a tím vytvořil jiskru jejich směrem, čímž vojáky opět na chvíli zpomalil. V oknech domů se začalo objevovat světlo a lidé se chodili dívat, co se to tady děje. Mustang rychle naskočil do auta na zadní sedadlo a Fury vedle něho. Havoc skočil za řízení, ale kulka mu rozbila sklo na levém okně. Falman si sedl vedle něj s mapou v ruce. A Ocelový prcek, protože neměl místo, skočil na zadní sedadlo na dva už sedící muže, čímž je řádně přimáčknul k zemi.
"Jeď!" Zařval Falman, když ho opět jen o kousek minula kulka, která proletěla zadním sklem a následně i předním. Havoc neváhal a šlápl na plyn.
"Ujíždějí! Tak je sakra zastavte, vy blbci!" Řval očividně vedoucí na své vojáky, ovšem už bylo pozdě. Havoc jel rychle a na opačnou stranu Centrálu, takže se rychle vojákům ztratil z dohledu.
"A máte to, vy hlupáci! S Ocelovým si nezahrávejte!" Zašklebil se Edward na prostřelené zadní sklo, kterým ještě trošku viděl vztekající se vojáky. Levou nohou, tedy automail, přitom měl na Mustangovo klíně, pravou ruku, taktéž automail, na Furyho klíně. Zbývající končetiny měl libovolně roztažené přes Furyho a Mustanga.
"Ocelový, pokud mě chcete udusit, pokračujte." Zasýpal Mustang, protože váha Ocelového ho začala pomalu drtit, Edward ho ale s úsměvem ignoroval a nechal ho, ať si s problémem poradí sám.
 


Komentáře

1 Luccile Luccile | E-mail | Web | 29. května 2010 v 21:21 | Reagovat

:o) škoda že si v tom vězení nepobyli trochu víc :D
Na těch jejich hádká a jiných konflitech přežívám :o)

2 Nyuu-chanˇ.ˇ Nyuu-chanˇ.ˇ | Web | 30. května 2010 v 12:30 | Reagovat

pěkný blog a good díl..:)

3 SimaHatake SimaHatake | Web | 31. května 2010 v 20:56 | Reagovat

ou, skvelá časť!
Tak už sú na úteku. No, teším sa na to, ako sa to ďalej vyvinie:) Tak čo teraz budú robiť? Idem na osmičku! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel