Jak přežít rozteklý mozek, bolavé nohy a mobil hozený do špinavého prádla

29. dubna 2010 v 23:14 | Annie-chan |  Scrapbook
useless-fire.blog.cz
Heh, ne zrovna název, který vás může k něčemu dovést, že? Prostě jen vede na věci, které se mi dneska staly. Spíš bych ale měla začít mou úchylkou, která se u mě začíná projevovat čím dál víc. Můj mozek se stává časovaným budíkem! Opravdu, minulý a dnešní týden jsem nestíhala učení, úkoly a podobné blbosti, které nám poslední dobou učitelé dávají, tak jsem si nastavovala budíka na šest ráno, abych se to v pohodě doučila. A můj mozek se snad úplně zbláznil (Musím podotknout, že se mi roztekl až dneska) a budí mě v šest pořád! A to nejen to, dneska jsem stávala v půl šestý kvůli exkurzi a měla jsem pocit, jakobych vůbec nespala! Tedy, myslím tím, že jsem prostě měla nějaký sen a najednou slyším budík - ale beru to prostě jako to, že to je sen. Asi to hodně špatně vysvětluju, ale prostě jakoby to všechno byla skutečnost a já to prožívala - prostě žádné probuzení. To může mít jen jediné vysvětlení: mám lehké spaní. A nebo je tu ještě jedno - jsem náměsíčná. Tak už ale k dnešní exkurzi. Bylo to celkem dobrý, stávání mi vůbec nevadilo (jak už jsem psala) a vlak jsme stihli úplně v pohodě, dokonce nám přiřadili VLASTNÍ vagón, což se stává výjimečně, protože i když ho škola objedná, prostě není. Taky že nebyl ani teď, ale až při cestě zpátky. Jeli jsme asi dvě-tři hodiny vlakem, nejdřív jsem seděla sama, protože moje kámošky si sedly jinam a nebylo tam už místo - takže jsem v pohodě seděla s dvěma holkama o třídu výš a holkou o dvě třídy níž, snídala, poslouchala a přemítala o různých blbostech. Při cestě tam už jsem si teda sedla s holkama. Bóže, holky předčítaly...ale to bylo úplně boží... hlavně Mega-Piškot a Super-Tim (zasvěcení možná ví), my jsme teda to první jméno předělaly na Mega-Špek :D Navíc jsme se podělily o další jména pro Miley Cyrus, já jim sdělila Hannu v Montérkách a Hannu Chrochtánu, ony mě nějak Miley Cytrus nebo co :D V Praze jsme zamířily do Národního muzea, přičemž tam jsme asi dvě hodiny odpovídaly na nějaký otázky a pak spokojeně vylezly na Václavák s rozchodem. To se stalo asi nejvíc věcí. S holkama jsme se rozdělily, dvě z nás šly k Baťovi, do New Yorkeru a podobně (prostě hadry a botičky) a já s ostatníma dvěma jsme šly jen asi na patnáct minut do New Yorkeru, do knihkupectví, pro zmrzlinu a do KFC :D Ale to prostě bylo něco. V tom knihkupectví jsem koupila bezvadnou knížku babičce k narozeninám, které má ovšem až příští týden, což já myslela, že má tenhle, ale to už je taky jedno. Ale u tý zmrzliny... prostě a jednoduše. Neměla jsem drobný, tak jsem řekla holkám, že to za ně zaplatím, ony mi to daly a já jdu kupovat, že. 75 Kč za 3 točený, solidní cena. Má mi vrátit (dala jsem dvě stovky) 125Kč. A kolik mi vrátí? Jen dvacetpět! Třikrát to na ní řvu, ať mi dá ještě stovku a nic :D Naštěstí napočtvrtý slyšela. Bože, kvůli zmrzlině se ošidit o stovku, fuj. Ale byla dobrá, to aby se neřeklo (ona totiž jedna holka POŘÁD chtěla tuhle zmrzlinu, i když jsme cestou minuly asi pět zmrzlinových stánků a tenhle byl až na konci Václaváku). Pak jsme šly do KFC a jedna holka (ta, co chtěla zmrzlinu) si řekla o velké hranolky (ještě před tím jsme viděly, jak si jedna z ženských tam odnáší doslova kýbl hranolek). A co dostane? Takovou prťavou krabičku :D Heh, fakt velký... tamten kýbl musel být asi maxi porce :D. Z Václaváku jsme pak s celou skupinou vyšly na Petřín. Cestou jsme potkaly Bena Cristavoa (nebo jak se to píše) a asi polovina dívenek začala ječet na celej Václavák, z toho by se jeden potental (já tedy spolu s klukama točila oči, heh). Navíc se mi cestou rozvařil mozek a upekl se mi na druhou. Celý jsme to šly z Václaváku až na Petřín pěšky! Celý a v tom vedru! To bylo fakt na houby. U lanovky jsem byla až někde na konci fronty, ale spolu s mým vynikajícím cpacím uměním a lstivostí jsem se za skupinou "normálních turistů" (abych to vysvětlila, při minulé exkurzi jsme měli jet na lodičky po Vltavě, a nechtěli nás jako třídu pustit, že prý NEJSME TURISTÉ. Prostě to budu těm idiotům vysvětlovat až do konce svýho mrzkýho života, že když nejsem ve škole a jsem na exkurzi, že TURISTA JSEM) prodrala až k turniketu, ovšem o tři lidi mě nepustili do lanovky. Tak jsem si tam zazpívala a jelo se dál :D Na Petříně jsem si zašla do zrcadlovýho sálu (dost mě zklamal), na rozhlednu jsem nešla, protože vím, jak dopadla Eiffelovka a i když je tohle menší... cesta zpátky byla ještě úžasnější. Šli jsme kolem ambasád a u Mekáče u Karlova mostu jsme měli rozchod, já si teda koupila velkou kolu a pak z toho byla celá plynatá :D Cesta zpátky už nebyla tak dobrá, četla jsem si knížku, kterou si koupila jedna z mých kamarádek a tam se mluvilo o lámaní prstů a topení, což nebylo zrovna dobré, když už se mi z toho, že jsem seděla v protisměru jízdy, dělalo blbě. Ale celkově tu exkurzi hodnotím velice dobře, wow :D
(Abych vysvětlila poslední výraz v nadpisu, když jsem přijela domů, hodila jsem mobil do našeho koše se špinavým prádlem. Pak ho hledám jak debil a najdu ho v tom koši. Jako fákt :D)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel