9. Kapitola: Poslední slza

21. dubna 2010 v 17:38 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Předpokládám, že vám Tmólos o Zirghallu něco řekl?" Obrátil se Ferenius k Alžbětě a Petrovi a vzápětí trošku spěšně odešel do vedlejší místnosti.
            "Samozřejmě,
že řekl," předběhl je s odpovědí Tmólos. "Zatím ale nebyl čas na podrobnosti. Vidíš ale, v Kekee-illu už jsme na přítomnost poslední  Weillských
upozornili a za chvíli se to určitě dozví i Rada Mocných."
            "Samozřejmě, že to vím." Ozval se Fereniův hlas z vedlejší místnosti.
            "Můžu se na něco zeptat?" Přerušil je
Petr.
"Co se děje, chlapče?" Kývl Ferenius, který se vynořil ze dveří. V rukou nesl tác s podivnými šálky, které
vypadaly jako houba, a uvnitř byla jakási nažloutlá tekutina. Alžběta se toho ani neodvážila dotknout a hned to od sebe odstrčila, Petr si ale lokl a musel uznat, že už možná ví, jak chutná něco opravdu hnusného.
            "No, jak bude tohle asi tak dlouho trvat? Jak je to s tím časem? Prosím, vysvětlete mi to..." Vzdychl utrápeně.
            Ferenius se usmál.
            "Už hodně dlouho nás nenavštívili Krátkožijící." Řekl pobaveně.
            "A navštívili vás vůbec někdy?" Nadzdvihla obočí Alžběta.
            "Samozřejmě, že ano." Odpověděl ihned Tmólos. "Za války andělů a démonů, jmenovala se Leya-"
            "To se dozví časem." Přerušil ho Ferenius. Tmólos jen pokrčil rameny a napil se z šálku. Kupodivu mu to nejspíš chutnalo.
            "Tenhle svět se zrodil s vaším," začal
vysvětlovat Ferenius. "Tady ale čas plyne o hodně rychleji než u vás,
rok u nás je asi tak vteřina u vás. Takhle jsme se tu vyvíjeli, ale jak vám Tmólos nejspíš pověděl,
dožíváme se daleko vyššího věku, proto vás nazýváme Krátkožijící..." Usmál se.
            "Asi před 120 lety na nás zaútočili temní mágové, nekromanceři. Byla to obrovská katastrofa. Zemřela téměř polovina Mocných, jednotky Renjit byli skoro vyvražděny, Spirit, to je škola pro mágy, byla úplně zničena. Musela se přestavět... dokázali jsme se ale ubránit, díky klanu Weillských."
            "Čím byl můj klan vlastně tak výjimečný?" Zeptala se udiveně Alžběta.
            "Byl znám tím, že každý jeho správný člen měl za svého zvířecího společníka Zlatého draka. Zlatý drak je stvořitel, velký drak, symbol dobra, krásy, přátelství, co svým ohněm
zničí zlo. Jen ti nejsilnější z klanu Weillských ho ale uměli vyvolat. Naštěstí tlak dokáže u mnoha lidí vyvolat to nejlepší, takže se to právě při bitvě podařilo i těm, co to předtím nedokázali. Nikdo by se ale neměl pokoušet vyvolat sílu Zlatého draka úplně; tedy pokud nehodlá spáchat sebevraždu. Ti nejlepší z Weillských v rozhodující bitvě zemřeli. Ale pak ses v den poslední bitvy, kdy byl přelom měsíce Ohně a měsíce Vody narodila ty.
Předpovídali, že budeš
silná
a statečná dívka, která Zirghall uchrání před veškerou temnotou. Druhý den jsi záhadně zmizela. Chápejte, pro nás to byla obrovská hrůza, když jsme se dozvěděli, že tahle naděje je pryč."
       Alžběta vypadala, že přemýšlí. Petr pohlédl na Tmólose, Alžbětu a Ferenia a zamračil se.
            "Všichni, co se kdy do tohohle světa dostali, měli ty magické schopnosti?" Optal se.
"Ano, měli." Kývl Ferenius. "Proč se ptáš?"
            "Protože já je nemám. Jak se tu ubráním?!" Zeptal se zdrceně.
            "Cesta válečníka... nebo cesta světla. Obě tyto cesty vedou zbraní a štítem." Odpověděl.
            "Cesta světla? Co je to?" Zeptala se
Alžběta.
            "Objevil ji Paladin, bojovník světla. Kdysi zachránil národ lidí v Zirghallu od zkázy. Vyvinul se z obyčejných válečníků, jenže na rozdíl od nich získal Auru světla. Tímto osvícenstvím je schopen léčit i udeřit silnější ránu." Řekl Ferenius.
            Petr se nervózně poškrábal na hlavě.
            "Chápu, že je toho na vás trošku moc najednou. Ale nového přijde ještě více. To vám ale já říkat nemůžu, nejsem tak dobrý učitel. Zajděte za mým dobrým přítelem, mágem, o kterém je známo, že vzdoruje, za Mocným...za Sedmým Mocným Alcarmem Chadirrou." Usmál se znovu Ferenius.
            "Alcarmo Chadirra?" Ujistila se o správnosti jména Alžběta.
            "Ano. Vyrůstali jsme spolu jako bratři... i když já jsem trošku starší."
            "Vynikající...takže se jdeme trmácet zase dál." Vzdychla znaveně Alžběta.
            "Jeden den tu snad zůstat můžete, ne? Odpočinete si a zítra ráno vyrazíte." Nabídl jim Ferenius.
            "Ne, to ne, musíme ihned vyrazit." Zamítl to ihned Tmólos.
            "Mě by se ale trošku klidu šiklo." Podotkl Petr.
            "Jo, to mě taky." Souhlasila Alžběta. Když se oba podívali na Tmólose, takovým napůl psím pohledem a napůl výhružnýma očima, Tmólos svýma očima naštvaně zakroutil.
            "Jak chcete, zůstaneme. Upozorňuji vás, že nekromanceři ale neodpočívají, nikdy."
            Petr s Alžbětou si zabrali horní pokoj, aby ho měli sami pro sebe. Potřebovali si vyprávět spoustu
dojmů a zážitků, co tu první den pochytili. Tmólos už chtěl jít taky spát, spatřil ale Ferenia přede dveřmi, jak tam stojí a ustaraně hledí na oblohu.
            "Děje se něco, Ferenie?"
            "Ne, vůbec nic." Vzdychl Ferenius. "Jen mám takový divný pocit..." Právě v tu samou chvíli projížděl lesem kočár s obchodníky. Když spatřili na zemi mrtvého člověka, nevěděli, o koho jde. Až ve městě zjistili, že to je Sedmý Mocný. Jak krvavá to noc...
            Ráno, když začalo vycházet slunce, vzbudil Tmólos oba nevlastní sourozence.
            "To už musíme vstávat? Zešílel si?" Promnula si oči
Alžběta.
            "No tak, jen v klidu, Ferenius už je vzhůru a připravil nám snídani," namítl
s úsměvem Tmólos. Petr se bez řečí protáhl a sešel dolů. Když Alžběta viděla jeho reakci,

nic neříkala. Tentokrát jim Ferenius připravil opět tu nažloutlou tekutinu, a k tomu jakési fialovo-žluté ovoce s obrovským zeleným listem. Alžběta na to trošku váhavě hleděla, ale Petr se tím ládoval opravdu neuvěřitelně a očividně
mu to chutnalo. Žluté tekutiny se ale ani nedotkl. Všichni tedy spokojeně jedli, až Alžběta musela promluvit.
            "Nemáte tu k jídlu něco normálního? Pečivo? Kuřecí maso? Hamburger?"
Když ale spatřila nechápavý výraz ve Fereniově tváři, musela uznat, že tady to asi neznají.
            "Říkal jsem ti, že Zirghall je úplně jiný," usmál se
Tmólos a tím Alžbětu ještě více pobouřil. Ta do sebe tedy jídlo také nacpala, i když se značnou nechutí, a hodinu poté se vydali na cestu. Ferenius se za nimi zamyšleně díval. Chvíli poté se
vydal do města. Všichni na něj hleděli, jako by mu chtěli něco nepříjemného říct, až k němu přiběhl jeden z elfů.
           
"Jsem
nesmírně nešťasten, že vám to nejspíš budu muset říci já, jelikož elfové neradi předávají smutné zprávy." "Řekl s upřímnou lítostí v hlase.
            Ferenius nepatrně pokývl hlavou.
            "Děje se něco?" Optal se udiveně.
            "Ano...víte...na cestě do Kekee-illu včera v noci... byl nalezen mrtvý muž. Poznali ho až, když jeho mrtvolu dovezli do Kekee-illu...ach, příčí se mi o tom hovořit."
            "Prosím, pokračujte."
            "Ano...ten dotyčný se jmenoval...Alcarmo...Alcarmo Chadirra." Ztišil hlas    elf. Ferenius nemohl uvěřit tomu, co slyšel.
            "Jste si tím naprosto jistí?" Optal se potichu.
            "Ano...je mi to líto. Víme, že to byl vás přítel." Řekl a odešel. Ferenius se za ním díval, jak odchází a zabočuje do vedlejší uličky. Alcarmo... přeci se znali už ze školy Spirit! Navzájem se uznávali, dělali si naschvály...to není...možné... Ferenius si přikryl oči
dlaní, aby neviděl stupňující se zář slunce. Vybavila se mu tvář jeho přítele...Byl si téměř jist, kdo to udělal. Kvůli
rozhořčení a lítosti si Ferenius ani nevzpomněl na Tmólose, Alžbětu a Petra, kteří se za nyní mrtvým Mocným vydali...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel