7. Kapitola: Ten, co věřil

21. dubna 2010 v 17:35 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Nádherný jehličnatý les, nad nímž zářilo jasně a pokojně oranžové a silné večerní slunce. I přesto, že se nad zem začalo snášet šero, bylo docela dobře vidět. V tichém a klidném lese se najednou začal ozývat zvuk koňských kopyt. Bývalý Sedmý mocný, Alcarmo Chadirra,
uháněl na svém věrném koni Orlikovi vstříc svému dávnému příteli, kterého chtěl prosadit jako Prvního Mocného a nepodařilo se mu to... za Fireniem. Uvědomoval si, že na radě Mocných dal příliš průchod svým pocitům, což neměl dělat - nyní proti němu poštvou Armádu, vojáky, mágy, a jestli se vrátí k Fireniovi a poprosí ho o pomoc, bude riskovat i Fireniův život. Nevěděl, jestli to, co dělá, je správné, ale věřil. Věřil, že jednoho dne to hrozné zlo vypudí. Uháněl lesem a užíval si jeho pokojnou auru - zničehonic se ale vyděsil a málem spadl z koně. V té pokojné auře lesa, v klidném míru, najednou ucítil záchvěv smrtelné nenávisti a vzteku. Dva smrtelné hříchy, které v sobě
nesl jeden člověk, co byl s ním v lese. Zastavil koně a zpomalil dech. Nebyl si jist, kde se schovává a cítil, že z jeho aury nevzejde nic dobrého.
            "Takže už sis mě všiml, co?" Ozval se najednou zcela lehký a vyzývavý hlas z opačného směru, než kterým hleděl. Prudce se otočil, až ho zabolelo za krkem. Dotyčný stál ve stínu, takže mu neviděl do tváře - hlas ale poznával. Nebyl si tím pořád zcela jistý, ale hlas mu připomínal Pátého Mocného. To by dávalo smysl. Podle té jeho řeči ho považoval za zrádce, možná ho ovládají nekromanceři. S touhle myšlenkou v něm vzplála nová touha varovat Ferenia. Opět tedy pobídl svého koně a ten se pustil do klusu.
            "Copak, copak, snad se mě nebojíš, Chadirre? Necítíš se v mé přítomnosti dobře, pročpak? Zastav, příteli, a pohlédni mi do tváře."
            Alcarmo se ale neodvážil. Sice ho překvapilo, že zná jeho jméno, ale nezastavil. Možná kvůli jeho úlisnému hlasu, možná kvůli tomu, že jeho přítel na něj čekal, možná pro mír celé země.
            "Jak chceš." Uslyšel opět hlas neznámého. Nechápal, co to má znamenat, zničehonic se ale lesem ozval obrovský výbuch.
A Chadirr spatřil,
jeho věrnému koni Orlikovi z  dlouhého krku tryská krev. Jak?!

Alcarmo stačil seskočit o okamžik dříve, než
mohutné tělo jeho koně padlo na prašnou cestu a zalilo ji
rubínovou krví.
            "KDO SAKRA JSI? DÉMON?" Zařval mocně jeho směrem. Postava se k němu blížila a Alcarmo se nemohl ubránit pocitu, že se na něj směje.
            "Ba ne, žádný démon. Já jsem přece tvůj přítel, Pátý Mocný!" Vynořil se konečně ze stínu. Alcarmo se zhrozil. Nyní, když na sobě neměl kápi, spatřil jeho dlouhé blonďaté vlasy, jeho modré oči ale postrádaly jakýkoli život. Byly prázdné. Skutečný Pátý Mocný byl už hodně dlouho mrtev.
            "Co to má sakra znamenat? Kde je pravý Pátý mocný?" Sykl rozzuřeně Alcarmo.
            "Pravý Pátý Mocný? O čem to mluvíš, příteli? Já jsem pravý Pátý Mocný!" Napodoboval Pátý dětský hlásek.
            Nyní už Alcarmo
nedokázal udržet své emoce na uzdě.
            "Aquem spalekavo!"
            Vykřikl formuli a v jeho dlaních, které namířil proti Pátému, se začala utvářet energie, sbíraná ze země, ze stromů, ze vzduchu a vytvářela malou vodní kouli, která vypadala bez nádoby opravdu podivně. Alcarmo jí s neuvěřitelnou rychlostí mrštil proti Pátému.
            "Opravdu mi chceš vzdorovat? Nu což, vybral sis sám," pokrčil rameny Pátý a nadzvihl ruku.
            "Ertesou expelier!"
            Kolem Pátého se zničehonic ze země začal utvářet jakýsi hliněný štít, který zabránil vodní kouli proniknout. To Alcarma ještě více rozzuřilo.
            "Scera sivataru!"
Po těchto slovech se krajinou rozlehl jen zvuk výbuchu a na místě se objevilo oslnivé světlo po výbuchu způsobeném bleskem.
            "Scera blastwal."
            Ozvalo se z úst Pátého. Bleskový výbuch pokračoval po linii k němu, blesková zeď, kterou vytvořil, ho ale zastavila. Alcarmovi se hrůzou rozšířily zorničky. Tohle není obyčejný mág!
            "Jak jistě víš, vodu zničíme zemí. Blesk zničíme Vzduchem, ten ale neovládám, tak se aspoň ubráním a opět Bleskem. Teď, když vidíš, že jsem silnější mág, co uděláš?" Ušklíbl se Pátý.
            "Ty nejsi Pátý, že? Nevím, co smýšlíš, ani nevím, co potřebuješ, nekromancere, ale co po mě chceš?" Vychrlil Alcarmo, protože jeho ztěžklý dech mu nedovoloval mluvit normálně.
            "Víš toho hodně. Prostě tě zabiju."
            Ušklíbl se opět Pátý. Tentokrát ale, když spatřil rozladěný obličej bývalého Sedmého, musel se rozesmát.
            "Jak ubohá je lidská rasa." Vzdychl, když jeho šílený smích skončil. Alcarmo si nebyl jistý, co dělat. Musel ho zničit, a to za každou cenu, ale jak, když je tak silný? Musel použít nějakou bleskovou techniku, kterou nepřekoná, protože vodou ho nezničí.
Zašmátral na straně, kde měl pochvu svého meče. Pomalu ho vytáhl za rukojeť. Pátý jeho pohyby sledoval a neustále měl v obličeji úšklebek. Zničehonic Alcarmo obrovskou rychlostí meč vytáhl do úrovně jeho obličeje a zaútočil. Nekromancer vykryl jeho ránu stejně rychle vytaseným mečem pohotově a klidně, jakoby to čekal. Alcarmo mu zaútočil na nechráněné boky, ale on jakoby tu ránu také čekal a vykryl jí. Alcarmo se pustil do zuřivého šermu, a neustále mířil na srdce. Pátý to ani nebral moc vážně, protože jeho útoky vykryl opravdu rychle. Jednou si ale opravdu nedal pozor a Alcarmo ho trefil do ramene. Teď má šanci! Rychle vytáhl z druhé pochvy dýku a zamířil mu na srdce.
            "Už jsi zašel příliš daleko."
vykřikl Nekromancer a
kopl ho do břicha. Alcarmo to nečekal, proto se svalil na zem. Dýka spadla o několik metrů dál a meč neustále vězel v rameni Pátého.
            "Možná jsem tě opravdu podcenil. Přeci jen, byl jsi Mocný, a ti svůj titul nezískávají tak snadno. Ale zase na druhou stranu... myslel jsem, že dokážeš víc." Vzdychl a ledabyle meč vytáhl. "Teď
asi zemřeš, Alcarme Chadirro." Ušklíbl se a namířil mu jeho vlastním mečem na srdce. Alcarmo v sobě vyzdvihl poslední touhu žít, poslední naději, poslední sílu.
            "SCERA NO HANA!"
            Pod jeho nohama to zadunělo. Vyslovená formule přivolala obrovského draka, který byl ovšem vytvořen z blesků, takže podivně bíle svítil. Drak se vznesl s Alcarmem do výšky asi pěti metrů a zastavil se. Alcarmo ztěžka oddychoval, už tak měl od Pátého jednu sečnou ránu v boku a po čele mu také stékalo něco nepříjemného, pálilo ho na čele.
            Poslední možný odpor, pomyslil si.
            Kývl a drak zamířil střemhlav dolů, na hlavu Pátého. Ten se neustále jen šklebil.
            Ať tady zemře! Stihl si ještě pomyslet
Alcarmo a
zaútočil. Zničehonic se objevil obrovský výbuch, který způsobil totální zničení okolního lesa, sežehl trávu a zabil zdejší zvěřinu. Pátý vytvořil bleskový štít, opět ten hloupý bleskový štít a totálně jeho útočícího draka zastavil. Alcarmo pocítil obrovskou bolest na zádech a na levé noze, a zřítil se na zem. Když dopadl, vyplivl z pusy krev. Viděl rozmazaně a cítil hnusnou vůni té odporné karmínové krve.
            Ne, tady nesmím zemřít...
            Sebral poslední vůli k životu a vstal.
"Nečekal bych, že po takové ráně se ještě zvedneš. Asi jsem tě opravdu podcenil." Ozvalo se znovu z úst Nekromancera. "Ale teď opravdu umíráš, člověče!" Zasmál se Nekromancer.
            "Kdo...vůbec...jsi?" Zaskuhral Alcarmo z posledních sil.
            "Vzhledem k tomu, že umíráš, ti to asi ukážu." Pokrčil rameny Nekromancer
a vítězoslavně se ušklíbl. Najednou se kolem něj objevilo rudé světlo, které mířilo od jeho pat, přes jeho nohy, hrudník, krk až po hlavu. Jak to světlo projíždělo jeho tělem, měnil podobu. Když byla přeměna konečně dokončena, Alcarmo se zhrozil nastávajícím překvapením i zděšením.
            "P-Pyladeus? Říkali, že jsi mrtvý!" Vykřikl přidušeně. I takový výkřik mu přinášel obrovskou bolest.
            "Říkalo se, říkalo se. O nekromancerech se taky říká, že už se nikdy neobjeví a jsou tu, že? Nesmíš věřit řečičkám, Alcarmo." Zasmál se dotyčný.
            "Takže to ty chystáš tu vzpouru... jistě! Celou dobu jsi vedl to nekromancerské spiknutí! Pyladeusi, proč... proč si nás zradil? Byl jsi výborný mág, výborný Mocný...byl jsi přeci Třetí Mocný!"
            "Buď zticha, nevíš, o čem mluvíš." Zarazil ho se Pyladeus a pohlédl mu do očí. Celý můj život se ke mně otáčeli zády, nenáviděli mě, jen měli strach z mé moci. Teď... teď jsem vůdce nekromancerů a mistr temné magie. A ty... ty jsi ubohý umírající mág. Už nic nezmůžeš. Tahle země míří do pekla a už jim nepomůže ani ta proradná Weillská princeznička."
            Ušklíbl se Pyladeus a namířil mu dýkou na krk. Alcarmo přidušeně zasténal. Naposledy si vybavil obličej svého přítele, své manželky a svých tříletých dvojčat, které měl moc rád...Pak dýka přejela jeho krk a přeťala
tepnu. Alcarmo naposledy viděl jejich tváře... naposledy... a pak vše pohaslo.
      Tak odešel poslední mocný, který
věřil v mír a klid.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel