6. Kapitola: Schůze Mocných

21. dubna 2010 v 17:34 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Dvanáct bytostí sedělo v obrovské hale s mramorovými zdmi a křišťálovými sloupy. Celá místnost připomínala amfiteátr, dole byl obrovský stůl zhotovený z bílého dřeva a směrem nahoru se ubíralo spoustu sedadel z mramoru, stejně jako stěny. I když byla místnost
obrovská, okna neměla. Světlo
zajišťovala masivní bílá koule u stropu. Nevypadala jako obyčejný lustr, byla to čirá energie vyvolaná zvláštním kouzlem. Obrovské dveře
až ke stropu, zhotovené z obyčejného dřeva, hrozivě zavrzaly. Pomalu se otevíraly a do bíle osvětlené místnosti vešel poslední očekávaný a nejdůležitější člověk. Jenomže
to
nebyl on. V dosud tiché místnosti se nyní ozýval šum a udivené mumlání. Ten, kdo vešel, nebyl První mocný, ale jeho kancléř. Kde je První mocný? Co se to stalo?
            "Prosím o klid." Ozval se zničehonic kancléř. Bytosti, dosud hovořící, náhle zmlkli. V tak obrovské místnosti nyní
vypadalo třináct bytostí velmi osaměle.
            "Rado Mocných, vím, že nemám právo zasedat za tento stůl, byť být vůbec v této místnosti. Bohužel ale nastala situace...tedy, staly se věci, které toto zapříčinily." Promluvil hlubokým hlasem kancléř. Pohledy všech Mocných nyní směřovaly na něho. Mocní měli na sobě každý jiné oblečení, sjednocoval je ale bílý plášť a to, že všichni měli nasazenou kapucu, jakoby nechtěli odhalit svou podobu. Kancléř vypadal opravdu jinak - měl odkrytou hlavu a bylo proto poznat, že je to muž v postarším věku, asi tak ve čtyřiceti letech. Na tváři se mu objevovaly vrásky a i v jeho hnědých očích, ve kterých šlo spatřit něhu a lásku, byl přesto vidět strach.
Jeho už trochu prošedivělé vlasy se ledabyle kroutily na hlavě - vlastník se nenamáhal ani je učesat. Byla doba temnot, doba války.            "Rado Mocných, První Mocný byl včera nalezen mrtvý ve své
ložnici," řekl kancléř vážným hlasem. "Všichni víme, že
byl starý, ale přesto velice silný a rozhodný. Pokud to byla vražda, pak musela
být velice promyšlená. Vrah by musel být velice silný, aby dokázal porazit Prvního. Více jsme zatím nezjistili." Nato usedl na jedno z mramorových sedadel a promluvil druhý Mocný:
            "Jistě se ptáte, proč je dnes schůze? Myslím, že odpověď je po tomto proslovu jasná. Musíme zvolit nového Prvního, který povede tuto zem k jejímu někdejšímu klidu." Druhý mocný
se rozhlédl po ostatních. Kdyby jim viděl do tváří, skrytých pod kápěmi, všiml by si, že Pátý Mocný se ušklíbl a rozhlédl se po svých společnících - všichni měli zlé světlo v očích a nepříjemný úsměv. Ostatní se tvářili ustrašeně, jen Sedmý se tvářil odbojně a odhodlaně.
            "Navrhuji za Prvního Mocného Ferenia Igolsthata, Veleváženého z Kekee-illu!" Ozval se k překvapení všech a přii těchto slovech povstal.
            "Naší vládě a armádě poskytl mnoho vojáků a informací, sám je to výborný mág, druid i bojovník. Opravdu bych ho na tento post doporučil."
           
"Co to říkáte, Sedmý? Nevolíme do rady, tentokrát volíme Prvního Mocného! Vůdce celé Armády, celého vojska, celé země!"
protestoval Desátý Mocný a také povstal.
            "Jsem si toho dobře vědom, tím si můžete být jisti! Ale mám své důvody. Do velení vždy musíte postavit toho, kdo se vůdcem nikdy stát netoužil. Kdo touží po moci,
začne jí zneužívat. Jen ten, kdo moc odmítá,
nás jednoho dne dovede k vítězství. Ferenius je přesně ten případ! Pamatuji se, jak jsme ho zvolili jako Veleváženého Kekee-illu. Ohromně protestoval, pamatujete si to, že? Nakonec jsme ho ale umluvili a on nyní vede Kekee-ill k obrovské slávě a bohatství! Věřím, že pokud mu bude tato hodnost, tento významný post přidělen, nebudeme litovat!"
            Na většinu přítomných
řeč Sedmého zapůsobila dobrým dojmem, ale Pátého a jeho komplice rozzuřila.
Sedmý vyčkávavě a trpělivě hleděl na kancléře, který po smrti Prvního byl pověřen řízením volby jeho nástupce. I on vzal jeho proslov vážně a zapůsobil na něj.
            "Máš samozřejmě pravdu, Sedmý. Tvůj projev
bude vzat v úvahu. Má ještě někdo jiný návrh?"
            Pátý rychle
povstal. Musel vynést svou řeč, jinak by se opravdu Ferenius stal prvním Mocným a jeho snaha by byla ztracena.
            "Ano, mám ještě jeden návrh. Jen se zamyslete nad návrhem Sedmého! Ferenius Igolsthat je možná silný bojovník, ale na tento post... na tento post nemá úroveň! Dosavadní První vždy věřili, že všechno se dá vyřešit jen vyjednáváním a laskavým úsměvem! Copak si nikdo nic neuvědomuje? Na tomhle světě je spousta proradných bytostí, lstivých ras, agresivních národů! S nimi se nedá vyjednávat, s nimi se nedá mluvit! Tyto rasy musíme okamžitě vymést z tohoto povrchu, okamžitě zničit, odstranit je! Co třeba ten konflikt s upíry?! Bývalý První si myslel, že jejich řádění ukončí ubohoučkou dohodou s tím, že budou pít jen zvířecí krev! Cožpak si myslel, že tuto dohodu budou respektovat? Upírové byli odjakživa chamraď, kterou je třeba vymazat, odstranit, zničit! Kvůli této hloupé dohodě a jejímu porušení byla vyhlazena spousta našich obyvatel jen kvůli bývalému Prvnímu! Pak jsme stejně dostali rozkaz zničit je! Copak si nejste vědomi?! Hloupý rozkaz není rozkazem, nýbrž smrtí, smrtí! Kdybychom je vyhladili hned, nebyli by potíže. Neztratili bychom tak silné bojovníky! A těchto chyb byla obrovská spousta, tolik opravdových chyb, kterých se První dopustil! Taková váhavost se nesmí opakovat! Kdybych se Prvním mocným stal já, vedl bych tento národ k osvícení, k lásce a míru, ke klidu a pokoji! Zrádné národy by byly vyhlazeny z povrchu této země, války by byly zrušeny, celá zem by žila v nádherném míru! Nesmíme opakovat chyby!"
            Když dokončil
svůj emotivní proslov, pohlédl na kancléře. Všichni Mocní nyní hleděli na něj. Uvědomovali si pravdu jeho slov, nebo s nimi naopak nesouhlasili? Pátý se snažil formulovat řeč tak, aby vysvětlil, že chce zbavit tenhle svět zlé proradné krve. Že mezi nepřátele možná jednou budou patřit i oni, se nezmínil. Jen Sedmý Mocný
to chápal a proto protestoval.
            "Přece nesmíme dopustit, aby se tenhle vrah stal Prvním Mocným! Nesmíme-"
            "Výborně! Máte pravdu, Pátý," ozývaly se hlasy Mocných. Pak následovalo hlasování a když kancléř spočítal hlasy, otočil se k Pátému:
            "Nyní už vás
budeme oslovovat Prvním."
            V místnosti
nastalo ticho. Za okamžik všichni Mocní začali tleskat nebo klanět se směrem k Pátému, Sedmý rozčileně vstal a ubíral se k východu.    "Sedmý! Ještě jsme oficiálně neukončili schůzku!" Pokusil se ho zastavit kancléř. Sedmý se zastavil. Nyní se udivené pohledy všech zastavily na něm. Kápě mu sklouzla dolů a měl pod ní
krátké černé vlasy, rozcuchané v nedbalém účesu. Oči měl také černé, rozhodné a nyní rozzuřené.
            "Pokud bude on Prvním, nebudu dále spolupracovat. Vy to možná nevidíte, zavíráte před tím oči, ale po celé zemi nyní probíhají vzpoury, tažení a zabíjení! Nekromanceři a jejich temná magie se vracejí. Pokud nejste sto pochopit to, moje snažení je zbytečné. Opouštím tuhle zkorumpovanou radu, které už stejně nikdo nevěří."
            Odsekl a opět zamířil ke dveřím.
            "Sedmý!" Pokusil se ho ještě zastavit kancléř,
ale už bylo pozdě. Obrovské dveře
zaskřípaly a Sedmý vykročil ven. Pátý se ušklíbl. Tohle
rozhodnutí sedmého mu přineslo obrovskou výhodu a potěšení... škodolibou touhu. Věděl, že jí
uskuteční.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel