28. Kapitola: Pomsta

21. dubna 2010 v 18:29 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

            Byl to hlas, který Alžběta doposud neslyšela. Zněl jakoby uměle, nasládle, a intrikánsky…otočila se. Toho, koho tam spatřila, vůbec nečekala. Opravdu to byl První mocný! Měl na sobě dlouhou bílou kápi, ovšem kapuci na hlavě neměl. Jeho slaměné vlasy se nyní houpaly pod poryvem větru a jeho vychytralé temné oči běhaly od jednoho k druhému, až se zastavily u Alžběty.
            "Kdo je to Pyladeus Strongerias?" zeptala se Alžběta.
            "Můj učitel." Odpověděli naráz Firgia s Tmólosem, jakmile to řekli, udiveně se na sebe podívali.
            "Ach ano, oba jsem vás učil. Když jsi byl ještě malý, Tmólosi, Firgia byla tou nejúžasnější žákyní, jakou jsem kdy měl. Byla neuvěřitelně nadaná a já její talent nechtěl nevyužít - posedl jsem jí tedy černou magií, aby se ke mně přidala. Nakonec vedla nekromancerské armády místo mne a já jsem předstíral, že jsem hrdinně padl v boji… jak směšné."
            Alžběta zbledla. Tohle je tedy
ten vynikající Mocný, který se obětoval pro dobro lidu…Tmólosův a Firgii učitel… ano, a taky je to zvrácený nekromancer, kterého musí zabít. A tím přijde konec i pro ni.
            "Když jsem naoko zemřel, vyhledal jsem si nové tělo - Pátého Mocného. Když mě pak zvolili prvním, jedině Sedmý protestoval. Proto jsem ho zabil." Tentokrát zbledli všichni. Do jednoho. Lerigen asi nejvíc, protože on se teď přiznal, že zabil jeho otce.
            "Když nám tohle říkáš…promluvila Alžběta, "znamená to, že nás nenecháš odejít živé, že?"
            "Jsi chytrá, hraběnko." Ušklíbl se První a zvedl ruce.
            "Scera bionicosus!"
            Vykřikl a z rukou mu najednou prýštila
elektřina - přímo k Alžbětě.
            "Vyvolej mou plnou sílu. Teď máš šanci," pobídl ji Zlatý drak a ona kývla. I když se smrti tak nesnesitelně bála, musela to udělat. Pro dobro téhle země. Uskočila tedy a elektřina narazila někam do země - a pak se ohromně začala soustředit na Zlatého draka. Tělem jí začala energie protékat proudy, dokonce jí ozářilo jakési zlaté světlo, ale Zlatý drak nikde.
            "Proč jsi nepřišel?"
            "Nedáváš do toho žádné soustředění. Soustřeď se, víc a víc!"!
            První si všiml,
že
Alžběta shromažďuje energii, a proto proti ní vypálil další bleskové koule. Alžběta vždycky stihla uskočit a soustředila se přitom i na Zlatého draka, ale on prostě nepřicházel. Nevěděla proč.
            "Ertesou tre imp!"
            Vykřikl První a z jeho rukou, kterými mířil na Alžbětu, vyletěl obrovský kamenný oštěp, mířící na Alžbětu.
            "Pyore blastwal!"
            Zastavila ho ona svou ohnivou zdí, takže spadl a začal hořet.
            "Kde jsi, Zlatý draku?" Zařvala z posledních sil.
            "Nepůjde to. Nedáváš do toho moc energie. Je to ztracené, malá princezno."
            Alžběta ztuhla. Jestli má pravdu, tak… její vyvolenost je k ničemu. Na co jí to je, když nemůže vyvolat veškerou sílu Zlatého draka!
            "Ertesou amaou."
            Vykřikl tentokrát Pyladeus a Alžběta se nestačila divit - ze země
vylézali jacísi kamenní obři, prostě chodník se začal měnit, vstávat a nabývat formy. Byly to kamenní enti! Rozeběhli se proti Alžbětě, s posláním zabít jí. A Alžběta, naplněná strachem, nevěděla, co má dělat.
            "Pyore no hana!"
            Uslyšela najednou Firgiin hlas. Firgia skočila před Alžbětu a z rukou začala vyvolávat obrovský oheň - až se ten oheň změnil na obrovského ohnivého draka a Firgia stála na něm. Pyladeus se jen ušklíbl. Firgia s drakem vzlétla a ohněm zahubila všechny kamenné obry. Pak Firgia zamířila na Pyladeuse. Jakmile se ho však dotkla, zasáhla
jí elektrická magie neviditelného štítu Prvního. Drak se rozprskl a ona padla k zemi se zlomenou rukou.
            "Nepleť se do mých věcí," řekl výhrůžně
Pyladeus a blížil se k Alžbětě.
            "Alžběto, uteč! To nezvládneš!" zakřičel Tmólos a pokusil se vstát a pomoci jí, ale s jeho zraněními
se mu to nepodařilo. Ayra s Lerigenem chtěli Alžbětu ochránit, ale v tom momentu, kdy se Pyladeus přiblížil k Alžbětě, ho trefil šíp do hrudi. Z uličky vyběhla Gabriela s Petrem.
Alžběta se na ně udiveně podívala. Jistě, čím víc lidí, tím větší naděje na spásu, ale… vlastně, její taktika je v čudu. Nechtěla, aby jí nikdo viděl kvůli Zlatému drakovi umírat, ale teď je to stejně jedno. Nedokáže ho vyvolat, a proto se musí o smrt Prvního postarat magií. I když tím nezmizí ze světa zlo, aspoň nezemře…
… počkat, to je ono! Ihned jí došlo, že důvod, proč jí nešel vyvolat Zlatý drak, byl proto, že se bála smrti. Jenže jak to chce udělat, aby se smrti nebála? Zrovna v tomhle nebezpečí…
            Nejdivnější na tom všem
bylo, že z hrudi Prvního nezačala téct žádná krev. On si jen v naprostém klidu vytáhl šíp z hrudi a podíval se na Gabrielu, která ztuhla na místě. Petr stál vedle ní a taky napínal luk, ale
tohle ho naprosto zmrazilo.
            "Není šíp jako šíp, že?" Ušklíbl se Pyladeus a opět zvedl ruce.
            "Ertesou expeliermi!"
            Země se roztřásla a
na
povrch prýštila
slizká tekutina. Přibývala tak rychle, až Alžběta zjistila, že se pod nimi objevuje močál! Musela rychle zareagovat.
            "Aquem vielaki!"
            Vykřikla a ukázala na vodu. Síla vložená
do kouzla způsobila, že se slizký močál začal
vypařovat. Pyladeus se
na Alžbětu se zájmem podíval:
            "Takže ovládáš dva živly. Ale to jsem čekal, narodila ses přeci na přelomu."
            "A jak je možné, že dva živly ovládáš i ty?"
            "Jednoduše. Jeden je můj, druhý je Pátého," zasmál se Pyladeus a znovu začal kouzlit.
            "Scera goukajou!"
            Z rukou mu vylítla ohromná blesková koule.
            "Aquem quewal!"
            Křikla Alžběta a  tu se před ní
objevila ledová zeď. Blesková koule led neprobourala, ale zastavila se o ledovou stěnu. Pyladeus ovšem začal vysílat další bleskové koule, a to byl konec. Alžběta jen o kousek uhnula té první, ale ta druhá jí pořádně spálila rameno. Poznala urputnou bolest a nevěděla, jak jí zastavit.
            "Už se začínáme unavovat, že?" ušklíbl se Pyladeus, který pořád vypadal svěží jako rybička.
            "Máš pořád možnost, jak přežít. Přidej se ke mně. Nejen, že si s  tvou silou
můžeme podrobit všechny ty lidi tady, ale spolu
můžeme ovládnout i tvůj svět, svět lidí! Pochop, že to, o co se já snažím, je jen mír a klid,
aby dobro a zlo žily v souladu."
            "Nech si ty svoje kecy!" Odsekla
Alžběta.
            "Aquem spakelavo!"
            Vykřikla a z jejích rukou proti Pyladesuovi vylítla ohromná vodní koule.
            "Scera goukajou," zamumlal
Pyladeus, a protože blesk vždy přehluší vodu, když do
sebe tyto dvě magické koule narazily, ta Alžbětina byla ihned zatlačena zpátky a navíc jí způsobila další popáleniny, protože voda přeci jen dobře vede elektřinu.
            Alžběta spadla na zem.
            "Čekal jsem víc,"
ušklíbl se Pyladeus a opět se začal k Alžbětě přibližovat.
            "Pyore osimiha!"
            Vykřikla z posledních sil Alžběta a rukama namířila na něj. I když Pyladeus vzplanul, pořád se k ní blížil. A jakmile oheň přestal, neměl na sobě ani škrábnutí.
            "J-jak to?" Vykoktala ze sebe Alžběta.
            "Černá magie je nejmocnější ze všech, hraběnko. Teď už nedokážeš nic."
            "Rychle! Vyvolej mě!" Sykl Zlatý drak, ale Alžběta ho ignorovala. Teď už bylo pozdě. Byla vlastně mrtvá ihned, jak se objevil. Měla to tušit. Nikdo nedokázal reagovat, protože Pyladeus na ně seslal jakési kouzlo černé magie a oni se v nepohyblivosti svalili k zemi. Tmólos to pozoroval s vyděšenýma očima.
            Pyladeus
stál před ležící hraběnkou a Alžbětě se
před očima začal promítat celý
její život - jak si hrála s Petrem, když byla malá, jak se pilně učila do školy, jak se smála, jak potkala Tmólose, jak přišla do Zirghallu… i jak jí Tmólos učil a ona postupně ovládala všechny zákoutí magie. A pak… Poselství Zlatého draka. Nikdy nebyla větší šance na zničení Prvního než teď. Ale ona to prostě nedokázala. Bála se, tak hrozně se bála smrti. Konečně si to přiznala. Ale opravdu chce zemřít jeho rukou…? I když se snažila vstát a utéct, nešlo to. Byla v koncích.
            "Sbohem, malá princezno," řekl Pyladeus.
Alžběta ztuhla, protože přesně takhle jí oslovoval Zlatý drak. Jen se mu udiveně a vystrašeně podívala do očí a spatřila zvrácenou radost z vítězství. Zvedl jí nad zem, aby mu mohla koukat do té radosti v očích, a rukou jí zamířil na srdce. Vypadalo to, že se jí chystá zahubit jen elektrickým šokem, kterým srdce přestane tlouci…a ona zemře. Nebylo by ale přeci jen lepší zemřít silou Zlatého draka, než
rukou nekromancera? Kdyby se jen přestala bát… kdyby jen ten zpropadený strach přestal existovat! Ruka projela hrudí a objevila se krev. Alžběta ale udiveně otevřela oči, které strachy zavřela a ihned jí vytekla slza. Ta krev, která se objevila, nebyla ani její, ani Prvního. Byla to krev Paladina.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel