26. Kapitola: Cesta, kterou si vybrala

21. dubna 2010 v 18:27 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz


           "Tmólosi… je to… je to opravdu…" Ayra, stejně jako Tmólos, ihned poznala tu osobu, která stála před nimi. Byla to opravdu Tmólosova sestra, ale její oči byly jakoby zakalené. Jakoby nežily. Firgia byla ostatně velice podobná Tmólosovi; její dlouhé hnědé vlasy vlály
ledabyle rozpuštěné a tmavé černé oči, bez života a bez záře, upírala do Tmólosových zraků. Z těch bylo poznat, že je značně nervózní.
            "Omperia Romanira Darkamia!"
            Vykřikla
podivnou formuli, kterou Ayra ani Tmólos neznal, a namířila na ně.
            "Je to černá magie. Schovej se!" varoval okamžitě Ayru a uskočil pár metrů dál, takže kouzlo ho minulo.
            "Omperia Romanira!"
            Křikla znovu Firgia, formule se ale o poznání změnila. Chybělo jí poslední slovo. Tentokrát jí z rukou vyletěla obrovská černá koule, která pomalu začala silou ničit všechno kolem. Ayra hbitě vyskočila na střechu, Tmólos ovšem tak obratný nebyl, proto udělal štít. Kletba ale byla tak silná, že štít protrhala kousek na kousky a magie v něm schovaná se rozptýlila do okolí. I když si to Tmólos nehodlal připustit, černá magie byla nejdestruktivnější ze všech známých druhů magie.
            "Pyore sivataru!"
            Vykřikl
tentokrát formuli Tmólos a na místě, kde stála Firgia, se najednou objevilo malé světýlko…které se rozptýlilo a ihned vybuchlo. Ve městě nyní nebylo nikoho, kdo by si výbuchu nevšiml. I Alžběta s Lerigenem zpozorněli.
            "Co to bylo?" Zeptala se Alžběta.
            "Nevím," vzdychl Lerigen. "ale je dost možné, že tam někdo je. Možná je to spojenecká armáda proti armádě Phoenixu a Mocným, kdo ví."
            "Mocným?" Zpozorněla Alžběta.
            Lerigen kývl.
            "Měli bychom se tam jít podívat," navrhla
Alžběta.
            "Možná je tam První."
            Lerigen kývl a Alžběta se opět tryskově rozběhla. Upřímně řečeno byla ráda, že nemusí do jejich sídla. Bála se tam jít; smrt jí tam mohla potkat mnohem rychleji než v bitevní vřavě. Kdyby věděla, že bitevní vřava však teprve začíná, nejspíš by se asi schovala. Spojenecké armády vtrhly do Phoenixu a začaly bojovat proti armádě a Mocným. Byl tam i První; ten ovšem nebojoval. Seděl na střeše a vyhlížel dvě osoby, které chtěl potkat. Alžbětu, tedy Pandoru Weillskou, nebo jeho bývalého žáčka, Tmólose. Tmólos s Ayrou mezitím čekali, co se bude dít dál. Tmólos ve vítězství moc nedoufal, protože věděl, co jeho sestra ovládá. Snad proto se rozhodl opět zaútočit.
            "Pyore osimiha!"
            Tentokrát viděl její postavu, jak jasně hoří. A taky
slyšel, jak se směje.
            "Tmólosi, to mě máš opravdu tak rád, že mě šetříš?" zeptala se posměšně.
            Tmólos zbedl a Ayra jen vyděšeně otevřela pusu. Firgia sice hořela, ale ne pod tíhou Tmólosova kouzla. Hořela díky svému kouzlu.
            "Joes deo, Weirrhoger!" křikla mocně přivolávací formuli. A teprve nyní započal pravý souboj. Tmólos spatřil, jak se kolem ní všechno rozžhavilo, oheň kolem ní plál čím dál víc - a pak to teprve uviděl… oheň
se začal tvarovat do ohromného ptáka s mocnými křídly. Ihned mu došlo, co to je - fénix. Nemohl
uvěřit, že Firgia ovládla samotného vládce ohně. Vládcem vody byl Terwillkun, ohromná žába, a potom ještě věděl, že vládcem země je Givaremma, velká medvědice. O fénixovi se toho vědělo nejvíc a zároveň nejmíň; v historkách od pradědů a stařešinů ovšem bylo pravdy pramálo, a pravdivých faktů taktéž. A nyní ho viděl přímo před sebou…
            "Nič a pal, ohnivý fénixi!" Ušklíbla se Firgia.
            "Pyore blastomu!"
            Nebe nad nimi zrudlo. Tmólos nevěřícně upřel zrak nahoru, ale musel uvěřit - spustil se ohnivý déšť. Rychle si udělal štít, ale magie byla díky fénixovu posílení tak silná, že štít ihned protrhla a Tmólosovi spadly dvě ohnivé rány přímo do obličeje. Cítil, jak se mu pálí kůže a vzápětí vnímal i bolest, ale ignoroval ji. Neměl na to čas.
            "Tmólosi, jsi v pohodě?" uslyšel Ayru. Zareagovala rychle a pohotově - proměnila se v malého brouka a zalezla mezi kamínky v okrajích cesty. Její hlas naštěstí zůstal stejně mocný.
            "Jo, slyším," odpověděl Tmólos, ale dopadly na něj další tři ohnivé střely. Propálily mu oblečení,
dvě dopadly na břicho a jedna na ruku. Statečně to ale ustál.
            "Pyore bakaro!" řekl
potichu a kolem Firgie se objevil mocný oheň. Ihned si uvědomil, že to byl špatný tah, a proto ještě před tím, než se začala Firgia pobaveně smát, znovu začal kouzlit.
            "Letreficemou alai!" vyslovil
jednoduchou formuli na svázání, která ale způsobila mnohé. Firgia byla sice stále obklopená fénixovou magií, ale její pohled se zmrazil a ona ztuhlá padla k zemi.
            "Tmólosi…ty jsi to… dokázal!" Ozvala se po pár minutách, kdy se Firgia pořád nehýbala, Ayra.
            "To ještě není jisté." Procedil mezi zuby Tmólos. Jeho energie byla úplně vyčerpána. Jestli Firgia vstane dřív, než stihnou utéci, zemřou on i Ayra. Ayra se mezitím proměnila zpět do své lidské podoby a přiběhla k Tmólosovi.
            "Jsi zraněný!
položila mu Ayra na spálenou ruku svou dlaň. Elfové byli přeci jenom známí svými vrozenými léčitelskými schopnostmi.
            "Teď ne." Odbyl ji ale Tmólos.
            "Musíme utéct. Za chvíli se probudí a je s námi konec… nemám žádnou energii… už to nezvládnu."
            Ayra znejistěla. A v tom momentu, kdy se ho chystala vzít za ruku, aby vstal, Firgia znovu promluvila:
            "Musím říct, že jsem tě podcenila," uslyšeli její tichý, ale přesto vraživý hlas. Pomalu vstávala. Fénixův oheň kolem ní plál, ale už slabě. Jeho síla klesala, ale Firgia se přesto usmívala.
            "Bratře, byl jsi pro mne ničím a zároveň vším. Když ses narodil, rodiče věnovali pozornost jen tobě, a ne mně, i když jsem mnohem nadanější. Dokážu mnohem více než ty, a nyní ovládám magii tak mocnou, že si to ani nedokážeš představit! Nechala jsem tě žít už dlouhou dobu a jak vidím, nic ses nenaučil. Nyní tedy zemři."
            Tmólos, podepíraný Ayrou, zjistil, že se mu začíná dělat nevolno. A to ne kvůli Firgii, ale kvůli chybějící krvi.
            "Mange lyochanasam." Vyslovila Firgia tiše. A dřív, než si Tmólos uvědomil, co se děje,
ocitl se v prázdnotě. Nevěděl, kde je, nevěděl, kde se ocitl, viděl kolem sebe jen černo a prázdno. Kam se to dostal? Nějaký druh černé magie? Ne, tohle byla jiná formule…snažil se vzpomenout, co to bylo za formuli, ale nedokázal si vzpomenout. Zjistil, že si nepamatuje ani své jméno. Vzpomínky se mu z hlavy vytrácely obrovskou rychlostí. V dalším okamžiku stál na tom prázdném místě jako Bezejmenný. Najednou se vedle něj objevila nějaká dívka. Nevěděl, kdo to je, ale zjistil, že by jí měl znát. Měla na sobě dlouhé bílé šaty a tvářila se nesmírně mile.
            "Kdo jsi?" zeptal se.
            "A kdo jsi ty?" zeptala se ona.
            "Já…sám nevím."
            "Jsem tvoje sestra, Tmólosi. Firgia Zefyr." Usmála se na něj znovu.
            "Zabij mne." řekla.
            "Proč? Nezabiju tě, ani tě neznám. Nevím, kdo jsi. Nedokážu zabít!"
            A tohle byl cíl Firgiiny zvonkohry. Tmólos byl nyní její. Ve skutečnosti se Tmólosovi ztratila duše v její dimenzi, kde si s ním mohla dělat, co chtěla. A proto se jeho tělo bezvládně svalilo na zem.
            "Tmólosi! Tmólosi! Tmólosi!" Křičela bezradně Ayra a snažila se ho probudit. Marně.
            "Co jsi mu to udělala?! Zabila jsi ho!" Vykřikla
na Firgiiu, která si protáčela klouby, protože je měla po Tmólosově kouzlu ztuhlé.
            "Ve skutečnosti ne. Jen tělo ztratilo duši, to je vše," odvětila téměř neslyšně Firgia a otočila se, rozhodnutá odejít. Ayře vytryskly slzy. Všeho byl konec. Tmólos byl mrtvý… on byl…
            "NE!" Uslyšeli nyní
všichni zoufalý výkřik. Z ulice, kam nejdřív chtěli doběhnout Ayra s Tmólosem, právě vyběhla Alžběta a těsně za ní i Lerigen.
            "To snad ne! On je mrtvý!" vykřikla
zoufale Alžběta a svalila se k zemi. Teprve teď pochopila, co to znamená zemřít. Cítila zoufalou lítost a smutek, ale i vzteklou pomstychtivost. Chtěla ho pomstít a teď hned!
            "Tak tohle je slavná hraběnka Weillská? A sesype se hned po smrti jednoho z jejích přátel? Ubohé." Firgia se opět se zájmem otočila. Alžběta jí ale neposlouchala. Jen se slzami hleděla na Tmólosovu tvář a čím dál víc byla zaplavována vztekem. I Lerigen byl vystrašený, když ale pohlédl do tváře Firgii, pochopil ihned, o jaké jde nebezpečí.
            "Měli bychom utéct." řekl.
            Ayra, protože viděla Tmólosovu smrt,
jen mlčky kývla.
            "Ne…" Zamumlala
Alžběta. Touha po pomstě jí naplno zaplavila a ona vstala. Chtěla jí zabít, a to okamžitě!
            "Joes deo,
Gent´hel Silord," šeptla potichu a opět pocítila tu opojnou sílu.
            "Čekal jsem, že mě zavoláš později. To už jsi našla Prvního Mocného?" Uslyšela jeho hlas.
            "Využiju tvé síly hned teď." Odpověděla mu.
            "Zničíš tím ale všechny naděje tvých přátel a spojenců. Navíc, Tmólos není mrtev."
            "A CO S NÍM TEDY JE?!"
            "Jeho duše bloumá v duši Firgii. A navíc, Firgia je ovládaná černou magií. Hlavně Firgii nesmíš zabít, to by zemřel Tmólos s ní. Jediná možnost, jak pomoci Tmólosovi, je vyčkávat."
            "Ne…ne…!"
            "Uklidni se, malá princezno. Vím, jak je to pro tebe těžké, ale musíš šetřit síly. Uklidni se. Jsem s tebou."
            Zaplavila jí láska a něžná náklonnost Zlatého draka, ty nádherné pocity, které k ní vyslal prostřednictvím spojení duší, jí uklidnily. Vztek odešel. Cítila, že jí přitom vytryskly
nové slzy, ale tentokrát je nehodlala pomstít. Nyní už ne.
            "Bude tedy něco?" křikla
Firgia tázavě.
            Alžběta jí pohlédla do jejích temných očí, které vypadaly tak prázdně. A konečně pochopila pravdu. Spojilo se jí všechno, co říkal Zlatý drak… je ovládaná černou magií… on je v ní… je ještě jedno řešení, na které musela přijít sama. Musí osvobodit pravou duši Firgii Zefyr, která je vězněna hluboko v její mysli! Cítila, že tohle je mnohem důležitější než smrt Prvního mocného. Cítila, že pokud to neudělá, Tmólos zemře. Byla to cesta, kterou si vybrala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel