25. Kapitola: Sourozenecké shledání

21. dubna 2010 v 18:25 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

   
        "Musíme se co nejrychleji dostat do Phoenixu!" řekl Tmólos.
            "Co nejrychleji? Co myslíš tím co nejrychleji?" nadzdvihla Ayra obočí.
            "Bez přestávek, vytrvalá cesta. Pak bychom tam mohli být-"
            "Do tří dnů," doplnil ho Uruque a Tmólos kývl; byli nuceni vyrazit na cestu.
            Alžběta s Paladinem, který se jí představil jako Lerigen, putovali pomalejším tempem než Tmólosova skupina, ale byli blíže k Phoenixu. Tmólos se zase k Phoenixu blížil mnohem
rychleji než Alžběta, takže to vypadalo, že
dorazí ve stejný čas. A téměř to vyšlo.
            "Jsme zde," prohlásil Paladin a Alžběta jen civěla na
stany, táhnoucí se kolem města.
            "Nejsem si tím jistá," šeptla potichu.
            "Tohle nemůže dopadnout dobře."
            "Musí. Jinak to ani být nemůže," snažil se jí povzbudit Lerigen a ukázal k hlavnímu stanu.
            "Tam přebývá vůdce těch vojsk, myslím, že to je Velevážený Kekee-illu."
            "Ferenius?" Vykulila Alžběta oči podruhé.
            "Ty ho znáš? No, to je jedno," mávl nad tím Lerigen rukou, protože Alžběta ho jaksi ignorovala.
            "Dobře, já se tam jdu tedy ohlásit, asi bys měla jít se mnou-"
            Alžběta ho ale přerušila. "Ne! Nesmí vědět, že jsem tu. Musím do Phoenixu, za Prvním Mocným, a to teď hned."
            "Proč tak spěcháš?" nadzdvihl Paladin obočí.
            "To..to je jedno. Musím jít," špitla
Alžběta a rozběhla se pryč, směrem k hlavní bráně.
            "Počkej!" Snažil se jí zarazit, ale marně. Rychle se tedy rozběhl za ní, protože tušil, že tohle bude o život. A také že ano. Alžbětu doběhl až u hlavní brány, kde stáli stráže.
            "Schovej se!" strhl
utíkající Alžbětu k zemi, když jí doběhl. Bylo to několik metrů před branou.
            "Proč?"
            "Nemůžeš tam jen tak vtrhnout! Musíme se tam dostat nějak tajně."
            "A to plánuješ jak?"
           
Lerigen se zatvářil jaksi přemýšlivě, Alžběta ale jen zakroutila očima a zvedla ruce:
            "Lilu pitana," vyslovila
formulku, která jí udělala neviditelnou. Lerigen se na ní jen užasle díval, jak mizí, to už ale ona znovu zvedla ruce.
            "Lilu pitana Lerigen," pronesla znovu a tentokrát i Paladin pocítil
stékání podivné tekutiny po
těle.
            "Jsme neviditelní?" zeptal se.
            "Jo. A dělej!" Pobídla ho kvapně a ihned zamířila k bráně. Prošli kolem stráží jakoby nic, ani je nezaregistrovali. Alžběta ale ve městě jen strnule hleděla na ty vysoké věžičky, kolem kterých obíhali magické kruhy z ohně, vody, země nebo blesku, aby je ochraňovaly před zlou magií, zírala na domy i pečlivě učesané zahrádky všude kolem, a nejvíc
na blízký trh, kde se prodávalo všechno možné od jídla, oblečení, knih až po zbraně a výzbroj. Chodník navíc vypadal jako z čistého mramoru, byl celý bílý a leskl se. Táhl se po celém Phoenixu. Bylo to
město jako z pohádky.
            "Nikdy jsi tu nebyla?" zeptal se tiše Lerigen.
            "Nebyla. Řekni mi, kde sídlí Mocní?" zeptala se hned.
            "Až na konci města. Proč se na to ptáš? Sama to nezvládneš."
            "To je jedno. Doveď mě tam," sykla
a jemu nezbývalo
než ji poslechnout. Zrovna v tu chvíli, kdy Alžběta udělala první krok v Phoenixu, se Tmólos, Gabriela, Ayra, Petr a Uruque dostali k stanům poblíž Phoenixu. Nestihli to a
Alžbětu nedostihli, Ayra ale pořád skupinku informovala o tom, kde Alžběta je, a když jim prozradila, že už je v Phoenixu, Tmólos naštvaně vykřikl: "Musíme jít do Phoenixu, za ní. Ihned!"
"Není to nebezpečné?" zeptal se Petr.
            "Musíme zachránit tvou sestru, to se ví, že to je nebezpečné," odsekl Tmólos, "ale nechápu proč se
vrhla se do toho nebezpečí úplně sama."
            Nikdo na to neodpovídal, dokud Tmólos nevyběhl k branám.
            "Neměli bychom se nejdřív ohlásit Fereniovi?" Zeptal se Petr, který ho doběhl jako první.
            "Nesmysl. Teď je hlavní pomoct hraběnce! Ať si mě klidně Ferenius považuje za vyvrhele, tohle je důležitější," Odvětil Tmólos a Petr se usmál. Zdálo se mu to, nebo se opravdu změnil…?
            Když doběhli k bráně, zastavili se na tom samém místě jako Alžběta s Lerigenem.
            "Co teď? Jak se přes ně dostaneme? Co třeba kouzlo neviditelnosti, Tmólosi?" Navrhla Ayra, Tmólos ale nepřemýšlel a zachoval se tak lehkomyslně, jak by od něj nikdo nečekal
            "Letreficemou alai!" křikl a ukázal na vojáky stojící u brány, kteří se na něj ihned varovně podívali. Nestihli ale nic udělat, protože Tmólosovo kouzlo je spoutalo a oni jako kovové sochy padli na zem.
            "Jsi blázen, Tmólosi! Tohle se ti nevyplatí!" vykřikla
Gabriela, Tmólos ale neodpověděl, namísto toho
velitelsky rozkázal:
            "Rozdělíme se. Já půjdu s Ayrou, Petr s Gabrielou, a…"
            "Já půjdu sám," dořekl za něj Uruque. Všichni kývli, protože v tuto chvíli
jim nezbývalo nic jiného než poslouchat. Ayra se ještě před tím, než se rozběhli do města, naposledy pokusila vyhledat Alžbětu - a konstatovala, že se blíží k sídlu Mocných.
            "Sakra!" Zaklel Tmólos. "Musíme jí dohonit. Petře, jděte po hlavní ulici… my půjdeme levou uličkou a Uruque pravou, jasné?" Všichni opět kývli (až na Uruqueho, který nic neudělal) a rozběhli se do města. Lidé, kteří se do té doby spolu bavili, nakupovali na trhu nebo jen někam šli, se lekli přicházející skupiny. Vojáci, stojící v jedné z vrchních věží, vyhlásili poplach. A poplach slyšel i celý tábor, k Tmólosově neštěstí.
            "Někdo vnikl do města, pane!" přiběhl
jakýsi voják přímo k Fereniovi do hlavního stanu.
            "Nezbývá nám nic jiného, než rychle zakročit. Sežeňte všechny před bránu a zaútočíme!"
            "Poplach, Tmólosi! Oni vyhlásili poplach!" vykřikla
Ayra.
            "Vím," řekl Tmólos, který v běhu po té úzké uličce, kde byla samá zatáčka, ztěžka oddechoval. Ayra to měla dobré, byla elfka; ti se jen tak neunaví.
            "Musíme si pospíšit!"
            "Že by nás zaznamenali?" Vylekal se Lerigen.
            "To přece není možné, jsme neviditelní!" odsekla Alžběta a pohlédla směrem k bráně.
            "Někdo se sem musel ještě dostat. Kéž by to nebyl Tmólos…"
            "Kdo že?" Nazdvihl Lerigen obočí. Alžběta ho v jeho neviditelnosti viděla a Lerigen jí také, ale protože právě ta neviditelnost jaksi zprůhledňovala jejich těla - a průhledně se viděli jen oni, všichni ostatní je neviděli - Alžběta však neviděla Lerigenovo vzteklé zacukání koutků.
            Uruque se dobře skrýval, byl přeci jen Atlantiďan, a ti jsou v tom mistři - jeho ještě nezaregistroval nikdo. Gabriela s Petrem byli lidé a nikdo je ve městě téměř neznal, proto také nebudily moc poplachu. Jenže jak tam vběhli a lidé uviděli spoutané stráže, okamžitě je považovali za nepřátele. To už je ale nikdo neviděl; z veřejného nepřátelského prostranství musíš přeci jen rychle zmizet. Pravá muka nastávala jen pro Tmólose - a to o tom ještě nic nevěděl. Teprve ho to mělo potkat… Ferenius shromažďoval svou armádu před bránou. Jakmile je uviděli vojáci ve věži, kteří už tak
neustále zvonili na
poplach, začali místo
zvonění
křičet. Lidé
panikařili, zmateně pobíhali a vojsko Phoenixu
vybíhalo z kasáren, rozhodnuté obránit město a zlé Mocné a
jejich počet byl trojnásobně vyšší než v spojenecké armádě.
            "Ale, ale, kohopak to tu máme." Uslyšel Tmólos hlas, který slyšel tak dávno…a který chtěl slyšet už dlouho.
            "Tmólosi, jsi…"
            Tmólos se zastavil v polovině druhé zatáčky a civěl na konec ulice, ze které právě vyběhli. Měl pravdu. Opravdu tam vycházela nějaká postava. Ayra se vrátila o pár kroků zpátky a postavu spatřila také.
            "Měli bychom-"
            "Nikam nepůjdete." Křikla však ta žena, která se tam doslova vynořila ze stínu.
            "Když už jsem vás našla a vím, kdo jste, musíte zemřít. Jste ze spojenecké armády," řekla a konečně vyšla na sluneční paprsky, kde si ji mohli prohlédnout. Tmólos konečně uvěřil, že je to opravdu ona.
            Firgia Zefyr, jeho starší sestra.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel