2. Kapitola: Nový trénink

21. dubna 2010 v 13:02 | Annie-chan |  ||| Deník Kunoichi
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"NANI?! NA RÁMEN?" Zařvala jsem udiveně.
"Hm...Udon mi moc nechutná...co by jste si tedy dali jiného než rámen?" Zeptala se s zájmem.
"O to nejde, ale-" Daisuke chtěl asi vznést to, co mě trápilo, ale Miyuki-sensei ho zastavila.
"Můžeme si to vysvětlit tam." Řekla s úsměvem na rtech a zmizela v obláčku kouře.
"UŽ MĚ TO JEJÍ MIZENÍ FAKTICKY ZAČÍNÁ SRÁT!" Došla už trpělivost Aiko. S Daisukem jsme jen nasupeně kývly.

...

Když jsme teda přes celý město spěchaly do rámen obchodu, ona se tam už spokojeně cpala, byly tam už dvě prázdný misky.
"Miyuki-sensei!" Stihla zabědovat jen Aiko a svalila znavením se na židli.
"Hm? Děje se něco?" Optala se udiveně.
"Ne, ale...proč pořád od nás mizíte?!" Nadzdvihla jsem obočí.
"Vám to vadí? Ach jo... to jste měli říct..." Poškrábala se na hlavě. Tohle je... jounin? Hokage musí být jako opice, ne, to přeháním...nedokážu si ani představit, co umí hokage, když TOHLE je jounin!
"OK! Tentokrát vás zvu, dejte si každý po porci!" Zašklebila se na nás a na prodavače ukázala "tři". Ten jen kývl a dal se do připravování.
"Tak na co jste se mě to chtěli zeptat?" Otočila se na nás hned. Daisuke se zamračil.
"Proč jste nás to nenechala dokončit? Sensei?" Zeptal se.
"Proč...no...tréninkový cvičiště měl zamluvený další tým...tak je to... a vy jste byli moc pomalí... já vás přecenila, víte, prcci?" Ušklíbla se.
"Pche! Jsme gennini, co dostudovali akademii, a vy se moc vytahujete, sensei! Jednou...jednou budu silnější než vy a budu vám to připomínat!" Ohradila se Aiko naštvaně. Já se usmála. Chvíli po té nám prodavač podal rámeny. S chutí jsme se pustily do jídla. Najednou mi to začalo připadat všechno divné... proč by si po nás zamlouvaly to hřiště tak brzy? Podívala jsem se na Miyuki-sensei, jak se usmívala a s chutí se cpala. Nevěděla jsem, co si mám myslet.
"Taky si to myslíš?" Šeptl směrem ke mně zničehonic Daisuke.
"Jo. Proč by nám ale Miyuki-sensei lhala?" Vzdychla jsem.
"Co si to tam šuškáte?" Prohlásila najednou s plnou pusou nudlí Aiko.
"Ale nic...opravdu nic...vážně! Aiko-chaaan!" Snažila jsem se namítnou, Aiko mi ale nekompromisně začala narvávat pusu nudlemi.
"Ty mi to řekneš! Vyrvu to z tebe ná- tedy NUDLEMI!"
"AIKO-CHAAN!"

...

"Ahoj, mami." Pozdravila jsem, když jsem vešla dovnitř.
"Kde máš tu svojí oslnivou kamarádku?" Optala se mě starostlivě mamka.
"Zašla si pro něco domů. Máš s tím nějaký problém, mami?" Udivila jsem se.
"Ach, díky bohu! Lekla jsem se, že bych nestihla uklidit tu starou porcelánovou vázu po babičce. To víš, ona je jak rake-"
"UŽ JSEM TADY! Snad jsem vám nechyběla." Vtrhla najednou dovnitř Aiko. Já leknutím spadla na zem a mamka upustila tu vázu, co zrovna držela v ruce. Ta spadla a roztříštila se na pět velkých kousků.
"Váza-po-babičce!" Zhrozila se mamka.
"Děje se něco?" Nechápala to pořád Aiko a přistoupila blíže.
"Nahoru, a obě! VYPADNĚTE!" Zařvala na nás svým mega hlasem alá zesilovačem na maximu a my rychle pádily nahoru.
"To se ti zase povedlo, sestřičko." Ozval se za mnou úlisný hlas. Otravný Neji.
"Vadí ti něco?" Snažila jsem se ho urazit.
"Ne, jen...mamka se na vás bude pěkně zlobit." Pokrčil rameny můj geniální bratříček a zmizel.
"Je to parchant, ten tvůj bratr..." Vzdychla Aiko.
"Jo, to teda je...a ty si zase šídlo, Aiko!"
"Já? Já za to nemůžu, že nikdo neoceňuje mé dynamické nástupy!" Namítla uraženě.
"Spíš kolosální příchody, nemyslíš?" Ušklíbla jsem se. Aiko naštvaně odvrátila pohled.
"Jinak, tys to nezaznamenala, že?" Zeptala jsem se už vážně.
"Co jako?" Otočila se udiveně.
"Že nám při tom posledním jídle s rámenem lhala. Šlo to na ní snadno poznat. Nevím proč, ale...zajímalo by mě, proč nám lhala. Proč to ukončila." Vzdychla jsem.
"To je jasné, ne?" Překvapila mě svojí odpovědí Aiko.
"Jak to myslíš?" Podívala jsem se na ní zdrceně. Že by něco uhádla dříve než já?
"PROTOŽE NELHALA!" Zasmála se s pobavením ve hlase.
"Vážně vtipné." Pronesla jsem lhostejně.
"Ne, ale doopravdy. Je to jounin, ne? Prosně se nám jen bála ukázat svou pravou sílu, nemyslíš?" Řekla a podívala se na mě se svým úsměvem.
"To mě opravdu nenapadlo...zajímavý nápad." Kývla jsem na souhlas.
"Arigatou!" Rozesmála se Aiko a já s ní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel