19. Kapitola: Andělé a démoni

21. dubna 2010 v 18:14 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Nebezpečné?" Znejistěla Alžběta.
            "Bohužel… ale neboj se, když ti všechno vysvětlím a ty to pochopíš, bude to v pořádku," pokusil se jí uklidnit Tmólos, ale potom, co řekl předtím, už to prostě nešlo.
            "Takže… bylo to hodně dávno, na vaše poměry to bude nejspíš jen starodávná pohádková legenda, pro nás je to známá historie. Když se založil Spirit, na světě byla ještě jedna škola - Hewllin. Spirit se na tehdejší poměry brala jako škola bílé magie a Hewllin byla pro studenty magie černé. Celý ten příběh začal, když na Spirit byla přijata dívka, která do té doby žila ve vašem světě, už zmiňovaná Leya," vyprávěl Tmólos. Alžběta si její jméno pamatovala, protože to podle Tmólose byla lidská dívka, ve které se objevilo ztracené nadání - a vlastně pocházela z cizího světa. Stejně jako ona.
            "Nejneuvěřitelnějším faktem na celém tomhle příběhu je, že tenkrát ještě existovali Andělé a Démoni. Nyní je tu už nenajdeme, u Démonů bych mohl říct díky bohu. Pryč se dostali díky velmi silnému mágovi Daiwnovi Weillskému, který s dalším Paladinem a mágyní porazili Zlo - to, co vytvářelo démony a zničili bránu do jejich světa, odkud přicházeli. Ale to je jiný příběh." Alžbětu zaujalo, že řekl Weillskému - ona má být přeci Pandora Weillská, takže by měli být příbuzní!
            "Dumáš nad tím, jestli jsi s Daiwnem příbuzná, co?"
zeptal se také hned Tmólos, jakoby Alžbětě četl myšlenky. "Ano, jste příbuzní." Alžběta se podivila, když jí naskočila husí kůže. Nejspíš to bylo proto, že je příbuzná s tak slavným mágem. Z jejího klanu tedy pocházejí silní mágové…měla to tušit. Vždyť jí všichni nazývali hraběnkou! Je jasné, že její rodina musela v tomhle světě něco dokázat, už díky tomu, co se o ní povídalo.
            "Tenkrát bylo Sedm hlavních Andělů a Sedm hlavních Démonů, naši předci je pojmenovali podle lidských předností a hříchů, protože se tomu i jejich schopnosti podobaly. Leiya byla jedním z těch Andělů - Přátelskost. Našli bychom tam ještě Naději, Nevinnost, Pracovitost, Skromnost, Štědrost a Klidnost. U Démonů dominovaly Chamtivost, Hněv, Chtíč, Obžerství, Pýcha, Závist a Lenost. Andělé tenkrát porazili těchto sedm silných Démonů, kteří mimochodem studovali školu Hewllin, stejně jako těch sedm Andělů studovalo ve Spiritu. Hewllin byl zničen a odteď je v Zirghallu jen Spirit, škola veškerých mágů," dokončil konečně svou řeč.
            "A moje poučení z toho?" nadzdvihla obočí Alžběta.
            "Jen příprava. Chtěl jsem ti ukázat Myslná kouzla," usmál se Tmólos.
"Myslná kouzla? Neměli bychom se spíš učit přivolat mého Tolsna?" zeptala se zklamaně Alžběta.
            "Ano, ale až potom. Ovládnutí Tolsna je sice jednoduché, ale nevím, jak to bude s tebou a se Zlatým drakem. Vyspi se a zítra
začneme s Myslnými kouzly," řekl
Tmólos a odešel.

           "Co se chystáš teď dělat? Asi nehodláš jít spát, co?" zeptal se Alžběty
Uruque, když spolu zůstali sami.
            "N-no, ne… chtěla jsem ještě chvíli přemýšlet."
            "V tom případě bych ti také rád něco řekl o Myslných kouzlech. "Jsem přeci taky tvůj učitel."
Alžběta se usmála
a naslouchala jeho vyprávění dlouho do noci.


            "Co tak dlouho děláš v tom stanu? Je to fakticky hrozný zlozvyk, tak dlouho vyspávat!" vzbudil Alžbětu
dotěrný hlas Tmólose.
            "Už jdu, už jdu." Zamumlala rozespale a pomalu se začala soukat směrem k východu ze stanu. Když vykoukla, oslepil jí náhlý nápor slunečního světla.
            "Vstávej, ty spáči!" Křikl
Tmólos a doslova jí ze
stanu vytáhl. Vzal si jí do náruče a položil jí až u řeky, kde jí podal
něco k jídlu. Alžběta ještě v polospánku
začala jíst.
            "Tak teda… začneme." Spustil Tmólos, když ale viděl Alžbětin nepříjemný obličej, naštval se: "Sakra, vždyť jsem tě posílal spát brzo! Co jsi ještě dělala, když jsi tak ospalá?"
            Alžběta neodpověděla a
Tmólos se zakabonil, ale pak pokračoval: "Takže, zkusíme si jenom základy. Pokusím se ti nabourat do mysli a ty mě musíš ze své mysli vyhnat, jasné? Nevím, jestli
to zvládnš, když jsi tak ospalá," podotkl naštvaně, ale
Alžběta
kývla, protože se pomalu probírala. Tmólos se jí   upřeně zahleděl
do očí - nepotřeboval mumlat žádná slůvka, aby se podíval do mysli, potřeboval jen takový ten pohled do duše.
Okamžitě se dostal do šedé mlhy, ale na to byl zvyklý; za chvíli se měly objevit Alžbětiny vzpomínky. Jenže stalo se něco, co ho překvapilo. Cítil, že ho cosi z mysli vypuzuje - samozřejmě, že to byla Alžběta, on byl ale nadmíru udiven - opravdu stihla tak rychle zareagovat? A navíc… s takovou silou? To zvládne jen vyučený mág. A navíc, každý mág, který čtení jeho myšlenek zažívá poprvé, se není prakticky schopen bránit. Jistě, je nadaná, ale při umění druidů se moc neukázala… najednou ho její mysl vypudila tak, že ihned uviděl realitu a dokonce spadl na zem.
            "Co to mělo být?" vztekal se.
            "Jsi naštvaný, že se mi to povedlo, co?" Ušklíbla se Alžběta.
            "Buď zticha, laskavě! Tohle prostě nejde, každý mág-" Nestihl však větu dokončit, protože Alžběta mu skočila do řeči: "To vrtání do mysli mi už jednou stačilo," řekla potichu, a neuvědomila si, jakou udělala chybu. Tmólosi všechno došlo: "Tebe učil ten Atlantiďan, že?" zamumlal. "Proto to ovládáš. Přes noc tě to naučil. Tak tedy…" Alžběta se lekla. Neviděla ještě Tmólose opravdu naštvaného , jako například
tenkrát, když utekla a Petr ho seřval - tak teď byla z jeho téměř albínské tváře vyděšená.
            "V tom případě bys měla umět skoro všechny druhy magie, není tomu tak?"
            "N-ne! Ne!" Pokusila se protestovat.
            "Ale samozřejmě, že ano!" Křikl Tmólos. "Když jsi teda tak zkušená, učená tím Atlantiďanem, ukaž se! Utkáme se tady a teď!"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel