18. Kapitola: Druid ze mě asi nebude

21. dubna 2010 v 18:12 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz


           Viděla před sebou jen tmu. Nechápala, co se děje, ale ignorovala to. Prostě jen… má zavřené oči! Pak je jasné, proč je tu tma, jednoduše oči otevře a uvidí světlo… jenže jí to připadalo těžké, oční víčka se neotevírala
lehce. A najednou dokonce uslyšela hlasy:
            "Ona je fakt hloupá! Jen pitomec
vběhne k nepřátelské armádě a vyšle proti ní kouzlo, které neumí pořádně vyvolat a ještě na něj vydá tolik energie, že zkolabuje!" slyšela nadávat mužský hlas. No jistě, to byl Tmólos! Dopálilo jí to. Musí ty oči otevřít… tohle jí totiž vážně štvalo.
            "Ale tys jí vůbec nepomohl, tak buď radši zticha." Okřikl ho někdo
další. To byl přece… Petr! Pomalu, ale jistě začala otevírat oči. Šlo to ztěžka, ale když se snažila, přeci jen se jí do očí opřel pálivý svit slunce.
            "Probírá se!" Křikla
Gabriela. Tmólos, který dosud neodpověděl na Petrovu urážku, se k ní okamžitě otočil: "No konečně," řekl jen, ale Petr Alžbětu chytil za ruku a začal s ní zběsile mávat: "Prober se, sestřičko, prober se! Ani nevíš, co jsi tam dokázala!"
            "A možná by to ani vědět neměla," odsekl
Tmólos.
            "Já vím, co jsem udělala!" Promluvila konečně Alžběta a naplno otevřela oči. "Chtěla jsem udělat ohnivé kouzlo, ale nějak se mi to nepovedlo, udělalo se úplně něco jiného…"
            "… a navíc jsi do toho dala tolik energie, že jsi omdlela." Doplnila ji Ayra.
"To se mi stává pořád." Alžběta se jen nejistě usmála a pokusila se posadit.
            "Zase to tolik nepřeháněj." Varoval jí Petr. Gabriela s Ayrou ihned odběhly nabrat do nějaké misky vodu z řeky. Petr na Alžbětu začal chrlit dalších tisíce otázek, ona je ale nevnímala. Dívala se na Tmólose, který zamyšleně hleděl kamsi do neznáma. A když se jejich oči setkaly…
            "Kde je ten Atlantiďan? Ehm…Uruque?" Vyhrkla ihned Alžběta, protože se začala malinko červenat.
           
"Prolétává se po obloze," informoval je Inall, Tmólosův přivolaný tygr.
            "Atlantiďané umí létat?" Užasla Alžběta.
            "Ne, on si přivolal gryfa," podotkl suše Tmólos a pokazil tím Alžbětinu představu
jak Uruquemu ze zad vylézají křídla, pak by s nimi párkrát máchne a vzlétá
do oblak…
            "Tak kdy začneme?" Nadzdvihl Tmólos obočí.
            "Začneme s čím?" nechápala
Alžběta.
            "S druidismem, přeci."
            "To se ti bude líbit. Bylo to Tmólosovo oblíbené učení." Řekl Inall.
            "A je to těžké, náročné a tak? Víte, aby zase znovu nezkolabovala…" zajímal se Petr.
            "Magie je náročná vždycky, takže je to úplně jedno," odsekl Tmólos, a to už se
Ayra s Gabrielou vracely s
čutorou plnou vody. Tmólos navíc Alžbětě nabídl
jakési divné maso, jenže Alžběta už si na Zirghallské jídlo zvykla tak, že na první zážitky s ním v domě Ferenia vzpomínala s úsměvem. Když se tedy nasytila a napila, Gabriela odklidila Petra s tím, že si musí procvičit střílení z luku. Ayra se je rozhodla pozorovat.
            "Popravdě, ani já nejsem nijak zvlášť
dobrý druid," začal Tmólos. "Ale učit se to je velká zábava.
            "Elfové jsou
v umění druidů nejlepší, protože si nejvíce rozumí s přírodou," přitakala Ayra.
            "Ehm… jo," kývl Tmólos, ale bylo vidět, že ho poněkud vytáčí, když mu skáče do řeči. "Druidismus je například teleport do Kekee-illu, jak jsi viděla, ale hlavní věc je v porozumění s Matkou přírodou, ne s Bohy živlů. Jde o to poslouchat řeč stromů, rostlin a živočichů. Správný druid nesmí zabít jediné zvíře a většinou to tedy bývá vegetarián - zvíře smí zabít jenom, když ho po jeho zabití očistí dlouhým druidským rituálem. Vyučený druid umí ovládat živel Země mnohem lépe, než by to dokázal leckterý živlový mág. A co víc - umí se proměňovat do zvířecích forem." Poslední větu řekl s úsměvem. I Ayra se usmála.
            "Proměňovat?" Užasla Alžběta. "Opravdu na jakékoli zvíře? Umíte něco?"
            "Samozřejmě, že umím! Pro elfy je druidismus velice důležitý," vyhrkla
Ayra a rozhodla se to dokázat:
            "Evada impulabloos." Jakmile Ayra vyslovila ta slova, mohla
Alžběta sledovat
velice pozoruhodný a zajímavý proces, který se podobal tomu, když se

vlkodlak při úplňku mění do té krvelačné vlčí formy. Ayra totiž vyslovila formulku na přeměnu ve vlka. Její tělo se začalo zmenšovat, až padla na ruce, které se změnily v přední tlapy, chlupy jí vyrašily po celém těle a její obličej se také výrazně změnil. Vypadala jako pravý vlk. Alžběta by to nedokázala rozeznat, ovšem elfské špičaté uši se na uších vlka dali zřetelně rozeznat, jelikož tahle špička se špatně zahlazuje.
            "To je úžasná přeměna," pokýval uznale Tmólos. Ayra v podobě vlka zaštěkala a ihned se začala přeměňovat zpátky. Po vteřince tam opět stála
známá a dobrá přítelkyně elfka Ayra.
            "Je to nádherný pocit, víte?" Rozplývala se. "Když vám po těle přejede takový divný pocit, a do vás začnou proudit zvířecí instinkty…"
            "Naučím se to taky?" Vyhrkla nadšeně Alžběta.
            "Ono je to ale dlouhé učení…než se někdo dokáže kompletně přeměnit, trvá to klidně i tři roky… no, já nevím. Můžeme to zkusit." Rezignovala nakonec Ayra, zatímco Tmólos jen přikyvoval.
            "Zkus
základní přeměnu na králíka," začala Ayra
dávat instrukce.
            "Až se budeš cítit připravená, zaposlouchej se do přírody a snaž se s ní spojit mysl. Pak vyslov formuli Evada lepirofia a dej do ní tu energii z přírody." Alžběta jen pokývala a zavřela oči. Tmólos s Ayrou jí napjatě pozorovali, Inall ovšem věděl hned, jak to dopadne. Alžběta taky už na začátku přeměny cítila, že je něco špatně. Za prvé -
nespadla na přední. Viděla pořád na té úrovni, jako normálně - nezmenšila se! Za druhé, Ayra se příšerně rozesmála, za to Tmólos zbledl.
            "Co se stalo?" chtěla se zeptat Alžběta, ale z
pusy jí vyšlo jakési podivné kvičení - králičí kvičení! V tom si uvědomila, co se stalo - její tělo zůstalo úplně stejné, přeměnila se jen hlava a to ještě do obrovské velikosti!
            "Tohle není srandovní," řekl přidušeně Tmólos, který byl pořád děsně bledý, na adresu Ayry. Ta zvážněla
a pak zachytila
Alžbětin zoufalý pohled.
            "Jenom mysli na to, že se chceš proměnit zpátky. Je to jednoduché." Alžběta
kývla, protože nemohla přitakat hlasem. Usilovně myslela na to, aby se z ní stala zase ta stará Alžběta, přinejhorším aby se jí
vrátila hlava. Teď to byl ale jiný pocit - stejný, jako popisovala Ayra - prostě jí začalo po celém těle pobíhat milión mravenečků, tedy aspoň ona tomu tak říkala.
            "Díky bohu." Uslyšela Tmólose, když ten pocit přestal. Opatrně si šáhla na hlavu. Nebyla tolik chlupatá, jak by jí měl mít králík. Rozhodla se, že zkusí promluvit.
            "U-už… DÍKY BOHU!" Ulevilo se jí hned, když sama sebe uslyšela mluvit.
            "Umění zvířecí proměny pro tebe není. Tedy, aspoň by si musela studovat další tři roky a tolik času nemáme." Vzdychla zklamaně Ayra; zřejmě očekávala, že Alžběta se projeví jako přirozený talent.
            "K umění druidů ale patří i jiné věci!" Snažila se jí ale hned uchlácholit, když viděla její zklamaný obličej.
            "Třeba přivolání Tolsna,"
navrhl Tmólos.
            "Co je to Tolsn?" nechápala
Alžběta, i když si byla jistá, že to už někde slyšela.
            "To je v našem jazyce slovo ´zvíře.´" zapojil se do diskuse Urque, Atlantiďan,   se kterým se seznámili nedávno.
           
"Jenže to bychom nejdřív museli zjistit, jaký je tvůj Tolsn, i když to bude nejspíš právě Zlatý drak," podotkl Tmólos. "Než se do toho pustíme, měla bys vědět něco o historii Zirghallu. To učivo je totiž v jistém směru nebezpečné, i když jednoduché."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel