17. Kapitola: Nové dobrodružství

27. dubna 2010 v 17:21 | Annie-chan |  | Havran, stín a plamen
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Plukovník si pročítal listiny ohledně Sloth; nikdo jiný v místnosti tentokrát nebyl. Bylo to takovéto nepřekonatelné ticho, které dokonale navodí spánek, ale Lewis si byl tentokrát jistý, že tomu nepodlehne. Něco ho na té listině zaujalo…
"Zdravím, plukovníčku!" Vtrhl zničehonic do místnosti hnědovlasý muž s medově hnědýma očima, který si očividně nedělal žádné starosti s formalitou. Jeho pohodový styl života a optimismus sálal až míle, míle daleko - vypadal, že je stejně starý jako Lewis, a také že byl. Na sobě měl jednoduchou košili, černé kalhoty a kabát. Tradiční "uniformou" bylo v Undersoonu dlouhé černé tričko s límečkem, černé kalhoty, kožené černé boty a černý kabát - pro zamaskování, ukrytí i spřátelení. Bylo to ovšem takové nepsané pravidlo.
"V práci jsem plukovník." Vzdychl jen Lewis, ale věděl, že to na jeho dlouhodobého přítele nebude mít účinky. Samozřejmě… jeho jméno bylo Robert Goldriver.
"Hm. Hele, Lewisi, vyrušil si mě z mé ranní obchůzky, takže si pospěš, abych se mohl vrátit." Ano, Lewis si ho totiž zavolal, ale už asi tak před hodinou; navíc, dobře věděl, co tou "ranní obchůzkou" myslí - on měl totiž na rozdíl od něj manželku a ta čekala dítě.
"Tak to máš smůlu, ale Vůdce má pro tebe misi." Pokrčil Lewis rameny.
"Chceš říct pro tebe, ne?" Ušklíbl se Robert. Lewis jeho narážku ignoroval a vyndal ze šuplíku jednu z obálek, které tam měl. Vytáhl z ní papíry a podal je Robertovi.
"Znáš Prahu, ne?" Nadzdvihl obočí.
"Hlavní město Česka." Přikývl jen Robert a pročítal si papíry. Asi po dvou minutách znovu promluvil.
"Takže vlkodlaci?" Povzdychnul si. "Čekal jsem něco většího. Pokud vím, majorka jen s Hannah a… tím novým klukem… to je jedno, prostě byla sama na Sloth." Lewis kývl.
"Je tomu tak. Ovšem teď nemáme žádnou čarodějnici zaměřenou. A pokud vím, majorka to i zvládla. A dokonce sama."
"To musela pěkně kecat." Ohradil se hned Robert. "Každý přeci ví, že schopnosti čarodějnice jsou sotva na úrovni plukovníka, spíš jdou ještě výš."
"Ať je to jak chce," vrátil se radši Lewis k předchozímu tématu. "sežeň si pluk a jděte. Nebylo by na škodu, kdybys vzal i Edwarda a Hannah, už se tu skoro týden flákají."
"Takže takhle se jmenuje ten nový kluk!" Přikývl namísto toho rázně major Goldriver a usmál se. "Prosím tě, týden? Nech je tu válet aspoň ještě měsíc, ty otrokáři."
"Někdy bych tě vážně rád zabil." Řekl Lewis a zvedl hlavu se skutečně vražedným pohledem, což Robert hodně dobře pochopil a zmizel. Plukovník zase zůstal o samotě, ale už nebyl tolik zabraný do papírů, které předtím pročítal, proto za chvíli klimbal.
Vůdce, Alexandre de Caugh, pročítal papíry, které se mu v posledních dnech dostaly ke stolu. Zrovna narazil na případ Hannah McDearsonové, Edwarda Williamse a Angely Veronicy; zabití Sloth. Jistě, Hannah McDearson… její minulost byla propletena s jeho i Courtneyho, vlastně jen díky ní se Courtney rozhodl změnit tuto organizaci a tím pádem i zapříčit to, že se stane Vůdcem… avšak, stejně jako všichni ostatní v Undersoonu jen tápal nad tím, jak se majorce Veronice podařilo zabít Sloth, když byla úplně sama. Je možné, že by měla v sobě nějakou skrytou sílu, o které se neví…? Vůdce jen popošel pár kroků k zrcadlu, do kterého se zamyšleně podíval. Ihned si všiml odrazu svých oranžových očí, které tolik nenáviděl. Značily, že je s ním něco v nepořádku. Kdyby každý bral v potaz to, co ty oči mohou znamenat, možná by na to přišli… oranžové oči přeci bývají znakem démona.

"Co má tohle znamenat? Ještě neubyl ani týden a máme další misi." Vztekal se Edward, když spolu s Hannah mířili už do celkem neznámé kanceláře (Aspoň Edward tam nikdy nebyl), kde měli dostat instrukce o jejich další misi.
"Zřejmě nás chtějí pořádně prohnat," přiznala dokonce i Hannah. "misi jsem takhle rychle za sebou nikdy nedostala. Vždycky mezi tím byla dvoutýdenní pauza."
"Pche," začal Ed, "jakoby tím naznačovala, že za to můžu já."
"Jak si na to přišel?" Zakroutila Hannah očima.
"Ale, ale, nedělej ze sebe nevinnou," ušklíbl se Edward. "od té doby, co jsem tady já, máš určitě frmol, že? Mise tam, mise támhle…"
"Vždyť tě taky mám zaučovat." Přikývla Hannah. "Plukovník nám přiděluje tolik misí pro získání zkušeností pro tebe."
"Kecy!" Zavrtěl Ed hlavou. "Plukovník je prostě línej, proč si to nepřiznáš?!"
"A proč bych si to měla přiznávat?!" Ed chtěl ještě něco namítnout, Hannah ale jen zakroutila očima a umlčela ho rychlým a účinným zacpáním pusy. Stáli totiž u těch dveří.
Hannah, s druhou rukou na Edwardovo puse, potichu otevřela dveře. Ocitli se v celkem prostorné místnosti, ve které ovšem nebyly okna - nebylo to ani tak luxusně a pohodlně zařízené jako u plukovníka, to všechno značilo, že tahle kancelář patří nižšímu důstojníkovi. A taky to byla pravda.
V místnosti stálo už asi deset lidí, z toho ze sedmi Hannah studovala, všichni ostatní byli buď starší ročníky nebo už "zkušení veteráni". Před nimi stál muž plukovníkova věku a vysvětloval postup. Hannah ihned poznala, o koho jde. O plukovníkova dlouholetého přítele, majora Roberta Goldrivera.
"Omlouvám se, pane, přicházíme pozdě!" Zasalutovala ihned Hannah na pozdrav a pustila Edwarda. Ten se jen zakabonil a obrátil oči v sloup. Na tohle nebyl zvyklý. Robert Goldriver, do té doby vypadajíc vážný, se zasmál.
"Ale to nevadí! Přišli jste. Ty budeš Hannah, a ty ten nový… hm…"
"Edward." Procedil mezi zuby Ed, protože majorovo chování ho téměř dohánělo k šílenství.
"Jistě, jistě. Doposlechněte si tu nejdůležitější část a zítra brzy ráno vyrazíme." Pokýval hlavou major a obrátil se zpět k "publiku".
"Půjdeme do Prahy, hlavního města České republiky, zničit skupinu vlkodlaků, kteří se zde usídlili. Je důležité akci provést rychle, protože pozítří je úplněk. Počet nepřátel je odhadovaný na deset až dvacet. Jsou roztroušeni ve východní části města. Sečteno a podtrženo, akci provedeme za svítání a co nejrychleji. Rozumíte?"
"Ano." Přitakali všichni, včetně Hannah a Edwarda. Akce začala.

Krev. Slzy. Nebo jen kapky deště?
Malá holčička stojící nad mrtvolami několika vlkodlaků by byl i bez těchto popsaných slov hrůzný zážitek. Holčičce z hlavy zmizely rohy a z břicha jí zmizela i černá díra, o které by nikdo nemohl říci, že ví, co to je.
Zvedla hlavu a pohlédla do oblohy, ze které padaly kapky deště. Její prázdné oči už pocit života vůbec nevnímaly. Pomalu nechávala kapky deště, aby z ní smívaly všechnu krev, z rukou, jejího zranění na rameni i z obličeje.
Krev vlkodlaků, které právě zabila. Ale její hlad stále nebyl ukojen.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel