15. Kapitola: Pravda skrytá za pravdou

21. dubna 2010 v 18:42 | Annie-chan |  | Havran, stín a plamen
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Generálporučnice Johnsová ti dává pěkně zabrat, co?" Usmál se skoro bezzubý stařík na mladého, sedmnáctiletého nadporučíka.
"To ano," přitakal on. "ale já to zvládnu, neboj, tati."
Sedmnáctiletý nadporučík se jmenoval Lewis Courtney. Jeho černé vlasy a úsměv vypadal pořád stejně - ovšem oči byly zatím ještě nevinné. Ještě neviděly to, co uvidí.
Lewisovi rodiče byli staří Undersoonští veteráni. Jeho otec odešel do důchodu jako generálplukovník a matka jako generálmajorka. Proto se po něm, když ve čtrnácti dodělal výcvik, očekávalo hodně. Lewis začal rychle šplhat po příčkách nahoru, ale nyní už půl roku pracoval pod velením generálporučnice Johnsové, která mu dávala hodně práce, a on se musel každým dnem zlepšovat.
"Jak se vede-" Dřív než stihl Lewis říct svou otázku, jeho otec ho zarazil. Věděl, na co se ptá…
"Je to den ode dne horší, synu." Vzdychl a sklopil pohled. "Plň dobře svou práci, aby aspoň neměla smutný odchod." Lewis na tohle nic neřekl, jen se smutně zamračil. Nechtěl ztratit ani jednoho ze svých rodičů, ale nejspíš se s tím bude muset smířit… hodně toho zažili a hodně toho viděli. Navíc, démoni je jistě hodně vyčerpali… a sebrali jim jistě i hodně životní energie, bez které člověk nepřežije. Lewis kývl a odešel. Nechtěl o tom dál přemýšlet. A ani nemusel, protože druhý den jeho matka zemřela.

O jeden rok později Lewis Courtney vystřelil ze své pistole a tím zabil jednoho z vlkodlaků, kteří přepadli tu poklidnější část hlavního města Skotka, Edinburgh. Bylo neuvěřitelné, jak byli hladoví, protože normálně by tohle neudělali; báli se lidí z Undersoonu. Nyní ale dlouho neměli žádnou krev ani maso a byli vyhládlí, jistě, normální situace. On byl v Edinburghu jenom na skok, ve velitelství Undersoonu tady. Přeci jenom, nemohl pobývat v jejich hlavním štábu, který se nacházel pod Londýnem, pořád. A teď, jakožto čerstvý major, musel tohle místo ubránit. Ihned zastřelil vlkodlaka, který ho chtěl napadnout ze zadu a druhého, který vyskočil. A když na něj zprava šel třetí, jednoduše vyskočil a frekvenci mu poslal přímo do obličeje. Když dopadl, ztěžka oddychoval a rozhlížel se kolem mrtvol vlkodlaků a svých spolubojovníků; důležité nyní je zničit vlkodlaky, kteří pronikli do domů… a tohle byl ten bod zlomu.
Vběhl do prvního domu, který viděl, a ihned namířil pistolí; ovšem na nikoho. Nejistě pistol sklopil, ale pořád se rozhlížel; nikoho zde neviděl. Až ze shora uslyšel výkřik…
… když ale rychle vyběhl po schodech a vtrhl do místnosti, zděsil se. V kaluži krve tam vlkodlak rozedral mladého muže a nyní trhal jeho partnerku; Lewisovi se chtělo zvracet, když uviděl tu krev, ty utrhané hlavy, ty rozedrané končetiny… bylo to poprvé, co viděl kvůli démonům někoho zemřít. Cítil, že není schopen pohybu; to, co právě viděl, ho jistě poznamená na celý život… vlkodlak vzhlédl a spatřil ho. Jelikož jeho tělo pořád toužilo po krvi, ihned se proti němu rozběhl. Zdrcený Lewis pod jeho úderem spadl několik metrů dozadu. Pokusil se vstát, ale zjistil, že to nejde - měl zlomenou nohu. Vlkodlak si všiml jeho slabosti a začal se k němu přibližovat, když v tu chvíli se ozval z toho pokoje hrůzy dětský křik. Lewis zbledl; ono v tom pokoji bylo ještě dítě? Vlkodlak se otočil a rozběhl se zpátky; Lewis byl však bezmocný; nedokázal vstát, natož vystřelit z té prokleté pistole. Už nikdy…nikdy nesmí zabít…
"Jdi pryč!" Křičela zoufale malá blonďatá holčička, která když spatřila vlkodlaka ve dveřích, znovu se rozplakala. Jeden by si mohl myslet, že pláče, protože její rodiče jsou mrtví, ona je ale zemřít naštěstí neviděla…
"MAMINKO! TATÍNKU! MAMINKO!" Volala o pomoc, ale nikdo nepřicházel. Jejich krev, jejich roztrhaná těla byla zakrytá stínem; dívenka plakala, plakala tak usilovně, že měla mokrý krk i dlouhé blonďaté vlasy - to už se vlkodlak rozběhl, toužící po její dětské a nepošpiněné krvi… natáhl chlupatou ruku s chlupatými drápy, kterými chtěl dítko zahubit… ale nezranil toho, koho chtěl. Před dívku v poslední minutě skočil ten mladý muž v černém kabátě a dlouhými koženými botami; jeho drápy mu téměř rozsekly sval na pravém rameně a celkově mu zranily i hrudník. Vlkodlak se rozzuřil; a Lewis Courtney, napůl v bezvědomí, udělal to, co by nikdy nečekal. Adrenalin je známý tím, že v lidech vyvolá činy, které by jindy neukázaly; a Lewis, do kterého se tento prvek začal hnát, aby přežil, nashromáždil téměř všechnu svou frekvenci do holé dlaně a udeřil s ní do země.
Vojáci, kteří venku ošetřovali zraněné, hledali svého majora. Když v tu chvíli se jeden z domů zřítil.
"Co se to děje?" Ozývalo se všude kolem a vojáci se snažili zjistit, co se vůbec stalo - snad nějaký Undersoonský voják? Vlkodlak? Nebo snad… kolem sutin se rozvířil prach a smetí; nešlo vůbec nic vidět. Stejně ale pár vojáků spatřilo siluetu někoho, kdo z těch sutin vyšel - připravili si své pistole. Když ale přistoupil blíž k nim, poznali, kdo to je - major Lewis Courtney, držící malou dívku, která nejspíš omdlela; on sám byl ale na pokraji smrti.
"MAJORE!" Vykřikl jeden z nich a zachytil ho, když definitivně omdlel. Dívku jménem Hannah McDearson si vzal na starost další voják…

"Co jste měl proboha na mysli?!" Křičela generálporučnice Johnsová na mladého majora, který stál před ní a tvářil se bezmocně. Ubyl týden poté, co se to stalo; a Lewis, i když měl ještě ležet, se dal znovu do práce. Zlomenou nohu mu vyléčili skotští Undersoonští specialisti, kteří svou frekvenci využívali k léčení. Jeho rameno a hrudník však vyléčit nedokázali; proto mu to jen klasicky ošetřili. Lewis tam měl nyní obrovskou jizvu, připomínající mu tuto událost.
"Já…" Lewis ze sebe nedokázal nic dostat. Co měl taky říct? Že nebyl schopen vystřelit? Zabít vlkodlaka?
"Mohl jste ho jednoduše zabít svou frekvencí a vy se necháte takhle zabít! A ještě jste nechal zemřít ty dva civilisty!"
"Stejně viděli vlkodlaka," prohlásil zničehonic. "zabila byste je. Nebo spíš, ten váš zákon by je zabil." Ano, tak se dostáváme k té kruté pravdě. Generálporučnice Elizabeth Johnsová byla tvrdá žena, která prosazovala rychlé vymícení démonů za každou okolnost. A protože nechtěla, aby Undersoonu stáli civilisti, kteří o těchto hrůzách věděli, v cestě, přemluvila Vůdcem a ten vydal zákon, že kdokoli, kdo se dozví o Undersoonu, bude zabit.
"Co prosím?" Zpozorněla tedy ona.
"Nic. Promiňte, generálporučnice." Omluvil se vzápětí Lewis; uvědomil si, co řekl.
"Ano, to jsem s vámi chtěla taky probrat." Kývla ona.
"Již nejsem generálporučnice. Jsem nová Vůdkyně Undersoonu."

"Já tam nechci! Maminko, já tam nechci! To radši zemřu!" Křičela malá, blonďatá holčička, která zrovna plakala. Ale proč ty slzy? Proč jí rodiče nutí do něčeho, do čeho nechce. Ale… byli tohle vůbec její rodiče?
"Ale no tak," okřikla jí jakási žena s tvrdými rysy a neupravenými tmavými vlasy. "je to tvůj úděl! Jít tam musíš, protože jsem tvoje macecha."
"ALE JÁ DO ŽÁDNÝHO BLBÝHO VÝCVIKU NECHCI!" Křikla znovu ona. "Nechci! Nechci! Nechci!" Křičela pořád dokola. Slzy jí tekly po jejích dětských tvářičkách proudem. Když ale zaostřila a opět se podívala na svou pěstounku, spatřila na její tváři ten neoblomný výraz, který naznačoval, že ať udělá cokoli, bude po jejím. To už bylo na Hannah moc. S pláčem utekla do koupelny, přičemž dveře silně zabouchla. Hned se skulila na zem a hlavu položila na kolena. Plakala. Plakala, protože nechtěla být bojovnicí. Plakala, protože na tu bojovnickou školu jít nechtěla. Plakala, protože kdyby tu byl tatínek s maminkou, nic by se jí nestalo.
"Možná jste neměla být tak…tvrdá." Vzdychl muž, který celou scénu pozoroval, sedíc v křesle. Měl krátké černé vlasy, zelené oči a zvídavý pohled ve tváři. Jmenoval se Lewis Courtney.
"Tvrdá?" Odsekla ta žena a otočila se na něj, ona, jakožto generálporučnice a nová Vůdkyně na podřadného majora.
"Od kdy se vy, majore, staráte o malé děti? Uklidněte jí a přesvědčte ji, aby do toho šla. Jsem její nová matka, proto tam musí."
"Nestala jste se její pěstounkou jen kvůli tomu? Abyste jí vzala do této organizace?"
Nová Vůdkyně neodpovídala. Lewis jen vstal a tichými kroky se vydal za tou malou plačící holčičkou do koupelny. Měl zatnuté pěsti.
Nesouhlasil s tímto jednáním a nechtěl do toho boje proti démonům zatahovat obyčejné lidi, obzvlášť děti… ale co měl jiného udělat? Zabít je, jako to dělala Johnsová? Jistě, každého, kdo se jí nezamlouval a věděl o Undersoonu, nechala bez milosti popravit. Jistě by nechala zabít i tuhle malou holčičku, kdyby v ní nebyla ta hbitost. Přál si s tím skoncovat a nastolit nový režim, jenže co jako pouhý major dokáže v tomhle zatraceném světě?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel