13. Kapitola: Zkouška magie

21. dubna 2010 v 17:46 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz


           Jakmile Alžběta vyšla zpátky na cestu, doprovázená Tmólosem a Petrem, uvědomila si, jakou udělala hloupost. Její vůle si může strašit, jak chce, ale hrdost je hrdost… a Alžběta se nyní začala náramně stydět.
            "Kdy začneme?" Začala se tedy ptát na svůj výcvik, aby zakryla svoji podrážděnost a rozpaky.
            "Ani nevím, čím začneme." povzdychl si Tmólos.
            "Co se děje? Trošku nestíhám,"
zeptala se Gabriela.
            "Když je Mocný mrtvý, musíme se výcviku ujmout sami," vysvětlil Tmólos a pohlédl na Alžbětu.
            "Vyspíme se a zítra začneme."
            Alžběta se zatvářila nervózně, ale kývla. Nikdo z nich si to neuvědomil, ale už byla tma. Obláčky, plující po obloze, začaly mizet
a po chvíli se objevily i hvězdy. Tmólos, Gabriela, Petr a Arya se střídali na stráži. Alžbětu do toho nezapojili, aby si odpočinula a připravila se na zítřejší trénink. Všichni, až na Petra, který hlídal první, si lehli na zem, opírající se o kmen stromu nebo jednoduše dali hlavu do trávy, a usnuli. Alžběta to ale nedokázala, pořád hleděla k nebi a přemýšlela. Jaký bude asi zítřejší trénink? Konečně snad bude to, co Tmólos předvedl v tom lese proti té bouřce… usne vůbec? Takovou otázku si však nemůže nikdo klást, zvlášť ne Alžběta, která minutu po téhle své vyřčené otázce usnula únavou. Celkem v pořádku proběhla noční hlídka. Vlastně, Petr by řekl, že se nic nestalo, ale Arya je pak upozornila, že viděla v dálce jakéhosi člověka, který jí připomínal Atlantiďana.
            "Stejně, bylo by to hodně příjemné, kdyby s námi šel i nějaký Bystrý, "nadhodila Arya, když se střídala někdy kolem půlnoci s Tmólosem.
            "Jsou snad v noci ještě bystřejší než elfové?" Zaujalo ho to hned.
            "Ano, a nejen v noci! Jejich smysly jsou mnohem vyvinutější než naše, navíc dokážou dýchat pod vodou. Výborně ovládají všechny druhy magie, i když elfům se v druidismu nevyrovnají, ale stejně! Ukrývají svá místa pobytu jako nějaký poklad, ale my se dozvěděli, že jejich hlavní město se nachází někde na Outroonu pod jezerem.
Ale - to jsem ti toho asi řekla moc, že?" Zčervenala ihned Arya, když si uvědomila, že mluvila příliš zaníceně.
            "Ehm - jo." Odsouhlasil to rozpačitě Tmólos a kývl na dobrou noc.
            Konečně se začalo rozednívat, les se začal probouzet a cesty se staly rušnými. Mnoho pocestných, kteří cestovali do města Isume nebo do Kekee-illu, se na spící skupinku udiveně dívali. Alžběta otevřela oči a spatřila nad sebou zkoumavý obličej jednoho z těch cestujících.
            "Hej!" Vylekala se okamžitě a trhla hlavou tak rychle, že jí někde v nejvyšším obratli křuplo.
            "P-promiňte! Nechtěl jsem vás vylekat." Zamluvil to ten muž a malinko zrudl. Alžběta ho udiveně pozorovala, jak běží směrem k cestě a nadšeně mává na svého společníka.
            "Jen si chtěl ověřit, jestli jsi hraběnka…" Uslyšela starý známý a rýpavý hlas, Tmólosův hlas.
            "To teď budu jako pouťová atrakce?" Vzdychla nenadšeně Alžběta, zvedla se a začala si neohrabaně masírovat krk. Vysloužila si za to Tmólosův zaražený pohled.
            "Ukaž, já ti to rozmasíruju." Ušklíbl se Petr, který si ještě před tím zaníceně povídal s Gabrielou.
            "Ne, ne, to - je - dobrý!" Snažila se ho zarazit Alžběta, Petr k ní ale se smíchem došel a ihned jí prsty začal na krku lechtat… Alžběta se začala chichotat, Petr vítězoslavně ušklíbl a Tmólos tu situaci pozoroval ještě víc bezradně než Gabriela a Ayra. V tom se ozvalo rychlé křup! A Alžběta vypískla.
            "Blbečku! Mohls mi to zablokovat ještě víc!" Vynadala mu Alžběta, ale byla ráda, že může tím krkem volně hýbat.
            "Hraběnka Weillská!" Uslyšeli však najednou. Když se otočili, spatřili zástup lidí, jak na Alžbětu ukazuje. Ta se otočila právě včas na to, aby si  ten krk znovu zablokovala.


            Den uběhl jako voda, když šli podél řeky Inuvidy, co nejdále od Izume.
            "Můžeme začít." Pronesl Tmólos, když všichni znaveně padli na zem a nohy si ponořili do řeky.
            "To jsme šli celý den, abys mi,
když jsem takhle utahaná,
řekl tohle?!" rozčílila se
Alžběta.
            "Nemáš se proč vztekat, stejně je tenhle trénink více méně úlevný," zakroutil Tmólos panenkami.
            "Jak může být trénink úlevný?!" Nechápala Alžběta.
            "Ale má pravdu!" Přitakala i Ayra. "Já jsem se taky učila živlové magii, i když jí už moc nepoužívám. Je to jako procházka růžovou zahradou."
            Alžběta z její řeči moc nepochytila, tak se s nadějí v očích podívala na Gabrielu.
            "Co čekáš ode mne? Já magii neovládám vůbec," Odsekla ale Ayra naštvaně a Alžběta byla nucena pohlédnout znovu na Tmólose.
            "Natáhni ruku před sebe," pobídl ji Tmólos.
Alžběta kupodivu ihned poslechla. Tmólos vytáhl jakýsi malý lísteček s podivně nakreslenou runou. Alžběta tomu moc nerozuměla, vlastně tomu nerozuměla vůbec, ale co naplat. Tmólos
lísteček položil na Alžbětinu ruku, a ta najednou cítila, že se něco děje. Před očima se jí zjevil plamínek. Vždycky se ráda dívala do ohně, protože v něm viděla bílé zlato. Nebála se ohně, protože pro ni byl nádherný. Nevěděla, co se to děje, protože se jí před očima zjevila i kapka vody. Usmála se, protože i voda pro ni byla tak nějak inspirativní. Vždycky, když tekla, Alžběta si ji představovala jako tekoucí stříbro. Náhle pochopila, proč se to tam objevilo.
"Takže Voda a Oheň? Cítíš něco, Alžběto?" Zeptal se jí Tmólos.
            "Jo, taková…úleva," kývla a něco ji nutilo stále se usmívat.
            "Vždyť jsem to říkala," usmála se také Ayra.
            "To znamená, že oba jsou tvé živly! Ale samozřejmě, narodila ses na přelom měsíce Ohně a měsíce Vody," pokýval Tmólos.
            "S těmi měsíci to moc nechápu. Mohli byste…," znervózněla Alžběta, ale Gabriela se ihned chopila slova.
            "Máme tu pět měsíců - rok nám začíná měsícem Vzduchu, pokračuje měsícem Země, měsícem Vody, měsícem Ohně a ukončuje se měsícem Blesku. Střídá se nám to - vlastně to poznáš ihned, my ani nevíme, jak je jaký měsíc dlouhý."
            "Tak to taky nechápu." Podivila se Alžběta. Že neví, jak je jaký měsíc dlouhý?
            "Jo. Každý měsíc se totiž příroda zahajuje velkolepou září. Ta zář je podle živlů, blesk je žlutý, země zelená, voda modrá, oheň rudý, vzduch bílý…" pokýval hlavou Tmólos.
            "A co teď, když víme, jaké jsou mé živly?" Zeptala se znovu Alžběta.
            "Začneme je trénovat. Musíš se naučit spoustu formulí, když máš dva živly. A to je ještě spousta druhé magie, kterou bys měla umět…" podotkl Tmólos.
            "Jenže se nebudu šprtat po tom, co budu mít v nohách padesát kilometrů! Nikam nepůjdu!" bránila se   Alžběta.
            "No, uvidíme." Odpověděl jen Tmólos, a tak skončila jejich výuka toho dne.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel