12. Kapitola: Nový učitel

21. dubna 2010 v 17:45 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz


           Opět ta bílá místnost, kde se scházeli
Mocní. Opět ta místnost, kde ho jmenovali Prvním. Tentokrát stál za tím ubohým pultem, úplně dole v místnosti, on.
            "Jaké máte zprávy?" zeptal se tedy První.
            "Pane…Sedmý, on…kde je?" zeptal se Desátý.
            "Je mrtvý," řekl lhostejným hlasem První.
            "Cože?" Vyděsil se Třetí, dokonce i vstal.
            "Nehodlám to dál rozebírat. Slyšel jsem, že máte nové zprávy, Druhý."
            "Ano, ano…" Kývl Druhý a vstal. Druhý byl možná trošku mladší než První, ale v našem světě bychom ho brali jako celkem starého člověka. Jeho dlouhý bílý plnovous a nedůvěřivé šedé oči, to jediné mu bylo vidět. Vše ostatní bylo zakryté kápí a tmavým stínem.
            "Ztracená hraběnka Weillská, která zmizela před 120 lety, ... pane," vzhlédl Druhý. "Ona je zpátky!"
            První se na něj nedůvěřivě podíval.
            "Jste si jistý?"
            "Ano! Podali mi zprávu z Kekee-illu, Pane!" kývl nervózně Druhý.
            "V Kekee-illu? Ona se ukázala v Kekee-illu?" Opakoval nevěřícně. "Tak to se podívejme… kde je nyní?"
            "Nevíme, Pane…," znejistěl Druhý.
            "Najděte ji… a okamžitě."

            ***

            "Mrtvý?" Opakovala nevěřícně Alžběta.
"Co teď budeme dělat?"
            "Sakra! Jak je to možné?!" Zaklel naštvaně Tmólos a pohlédl na Gabrielu.
            "Ví to už Mocní?" Zeptal se pak.
            "Když to byl Sedmý Mocný a zemřel, nejspíš ano,"
řekla Gabriela.
            "Sakra! Situace se jen zhoršuje…" vzdychl Tmólos a svalil se na nejbližší pařez.
            "Tohle je úplně jiné, než jsem si myslel…" pronesl zničehonic Petr. "Není to žádný pohádkový svět, ale je stejný jako náš. Úplně stejný. Krutý a nemilosrdný…"
            Nikdo nepromluvil. Gabriela nejistě hleděla z jednoho na druhého, jakoby řekla něco špatného. Tmólos seděl na pařezu a mlčel. Ayra stála se svěšenými rameny a něco si mumlala. Inall vypadal prostě jako tygr,   ale tentokrát se na něm dala trošku poznat lítost. A Alžběta…
            "Kde je moje sestra?" Vyděsil se najednou Petr.
            "Cože? Pandora? Co? Kde? Sestra?
Kde je?"
            Gabriela začala teprve teď panikařit.
            "Moje nevlastní sestra! Kde je?" křikl znovu Petr.
            "Odešla před chvílí, když jste stáli se svěšenými rameny," řekl Tmólos.
            "Cože?! Ale- Moment! Proč jsi nás neupozornil?!"
            "Je dost stará. Nejspíš jen potřebuje být sama-"
            "PITOMČE!"
            Petr, k údivu všech, chytl Tmólose za triko a přitáhl ho k sobě. Tmólos byl v obličeji celý bílý, Petr naopak rudý a ruce se mu hrozně třásly.
            "Je jí dvanáct, není jí nějakých těch tisíc dvě stě let! Je malá! JE! Tak se přestaň starat o sebe, ale o tu svojí největší naději!" křikl na něj a pustil ho.
            "Petře! Petře!" Křičela za ním Ayra, ale bez účinku. Gabriela za ním udiveně hleděla: "Krátkožijící jednají nějak ukvapeně," podotkla nakonec roztrpčeně.
            "To máš pravdu." Vzdychl Tmólos. "Připadám si však, jako bych dostal do péče ty dva nejhorší Krátkožijící!"
            "Musíme je
najít,"
řekl Inall rozhodně a všichni kývli. Rozběhli se různými směry vyhledat Alžbětu či Petra. Alžběta se přitom schovávala v lese za nejbližším stromem a plakala. Plakala, protože se jí tenhle svět nelíbil. Plakala, protože se bála o Petra. Plakala, protože cítila strach z těch zlých. Plakala, protože si myslela, že je to všechno její vina…
            "Alžběto!" Uslyšela najednou za sebou Petrův hlas.
            "Díky bohu." Klekl si k ní a spatřil její slzy.
            "Jsi v pořádku?" Zeptal se ihned nervózně.
            "A-ano…j-jen mě to rozrušilo." Začala si Alžběta utírat slzy.
            "Jo, taky jsem si ten Zirghall představoval úplně jinak… jako pohádkový svět plný hodných magických bytostí. Jenomže pravda je jiná… nikdy nepochopíš zlo, když ho nezažiješ na vlastní kůži. Ta magie a kouzla, která jsou popisovaná v knížkách, jsou úplně jiná než to, co tady prožíváme."
            "Mluvíš nesmysly," namítla však k Petrovu údivu.
            "Všechny knížky zachycují tu úzkost a strach. Jen si to čtenář neuvědomuje, protože to nezažil, protože si takovou hrůzu nedokáže ani představit. Teď si říkám, jestli všichni autoři fantasy knížek nenavštívili tenhle svět, stejně jako my."
            "To je hloupost," ozval se
Tmólosův hlas.
            "Ty nás ale vážně nechápeš. Tu hrůzu, kterou my oba zažíváme. Z našeho světa na tohle nejsme zvyklí, víš?" bránila se rozhořčeně Alžběta.
            "To možná nechápu," přitakal Tmólos. "Ale je to jeden z důvodů, proč se vám snažím pomoci. Copak si myslíte, že když je Sedmý mocný mrtev, je všechno ztraceno? Zůstaneš navždy tou nepoučenou Pandorou? Ne… budu tě učit já, ehm…Alžběto."
            Alžběta
zírala s otevřenou pusou - Tmólos jí poprvé řekl "Alžběto" a ne "Pandoro". Navíc tuhle informaci nečekala, opravdu si myslela, že je všechna naděje pryč.
            "Že mě budeš učit…ty?"
            "Ano, a měli bychom začít co nejdřív."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel