11. Kapitola: Špatná cesta

21. dubna 2010 v 17:44 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

         

Kráčeli ledabyle udržovanou lesní cestou aTmólos znovu seděl na Inallovi, kterého si
přivolal. Všichni ostatní šli pěšky.
            "Skoro vůbec ho necítím," vzdychla najednou elfka. "Jakoby už měl být mrtvý…"
            "To není možné. Sedmý mocný byl silný, nenechal by se zabít. Ferenius v něj věří, tedy i já." Namítl Tmólos.
            "Ty znáš Veleváženého Kekee-illu?" Vykulila Ayra oči. Tmólos nepatrně kývl.
            "No to snad ne! Echelmien-uach, Fir! Kekee-ill si reteremoü da…"
Alžběta i Petr po téhle větě téměř ztuhli. Elfka totiž poslední větu vyslovila daleko čistěji a elegantněji, než jak mluvila před tím.
            "Tohle je… elfský jazyk?" Zeptala se potichu Alžběta.
            "Ano, vy ho- Ach, já zapomněla. Řekla jsem - Drahá Echelmien! Kekee-ill je můj sen." Vysvětlila jim.
            "Neříkali jste, že to Fir znamená drahý nebo vážený, nebo tak nějak?" Nadzdvihl obočí Petr.
            "Ano, ale do vašeho jazyku se to ve větách nepřekládá." Odpověděla protentokrát jednoduše a dál už nereagovala - vyhledávala přítomnost Sedmého Mocného. Její klan měl speciální schopnost vyhledávat pomocí jména tu dotyčnou osobu - ovšem někdy to bylo obtížné. Zvlášť, když byl ten dotyčný mrtev.
            "Tady buďte v pozoru." Podotkl Inall suše.
            "Proč? Děje se něco? Je tu někdo?" Chtěla to hned vysvětlit Alžběta.
            "Ne, ale zdržují se tu královští vojáci. Nedaleko je totiž město Isume, kde mají vojáci Mocných základnu," odvětil Tmólos. Kráčeli
od Kekee-illu na jihovýchod, k jezeru Dress Vana, kde měl mít údajně Sedmý Mocný sídlo, navíc ho tam elfka i cítila. Byli ale už jen několik kilometrů od kraje Verského lesa - a na východ od nich bylo město Isume.
            "Neměli by být královští vojáci spíš na dobré straně?" zeptal se Petr.
            "Vždyť už víte, jaké to tady je," vzdychl Tmólos. "Radu Mocných vede Pátý, nekromancer, a královské vojsko poslouchá výhradně jeho."
            "No jo, no jo. Já jen, že u nás je policie na dobré straně. Tedy, většinou." Zakroutil panenkami Petr.
            "Policie? Co je to policie?" Zbystřila Ayra.
            "No, to je orgán, který má chránit-" Petr se ihned nadšeně pustil do vysvětlení práce svého otce, téměř okamžitě ale přestal, protože už všichni slyšeli příliš nápadné hlasy, vycházející z lesa.
            "Jsem si jistý, že jsem tam slyšel hlasy! Jenom teď přestaly!" Uslyšeli jeden mužský hlas.
            "Jo, jasně, kdo ti to má asi věřit!" Odsekl druhý hlas.
            "Ale měli bychom se tam jít podívat… kdo ví, třeba je to ta ztracená hraběnka." Uslyšeli další hlas. "Zapíchnem jí na místě a bude po starostech." Vzdálené hlasy
se té poznámce zasmály, Alžbětě ale do smíchu nebylo. Přeci jen,
šustění listů se ozývalo stále blíž, takže se nohy vojáků nepochybně blížily k nim.
            "Schovat se!" Sykl Tmólos a všichni jako na povel poslechli - a schovali se kousek pod cestičku, za nedaleký strom.
            "Říkal jsem to, nic tu není!" Ozval se naštvaný hlas.
            "Ne, počkej. Támhle někdo je." Zamumlal téměř nezřetelně další a nejspíš ukazoval směrem k nim. Alžběta sebou vyděšeně škubla.
            "Jdou k nám!" Šeptla Ayra
varovně, "rychle pryč," ale už
bylo pozdě.
            "Věděl jsem to! Vypadněte odtamtud a ukažte se nám!" Křikl muž. Tmólos se chtěl zvednout a nejspíš se pustit do boje, aspoň tak to pochopila Alžběta. Všichni ostatní to byli jiného mínění: "Možná jsi armádní důstojník, ale jsi tu s námi! Nemůžeš se jim ukázat!" zamítla Tmolosův nápad Ayra a Tmólos se nepatrně kousl do rtu.
            "Tak vylezte!" Křikl znovu voják.
            "Jak chcete, dojdu si pro vás sám," křikl voják, ale jeho hlas se najednou proměnil v bolestné sténání, Alžběta nechápala, co se děje, ale to nepochápal ani nikdo jiný. Nikdo jí proto nezastavil, když nenápadně vykoukla nahoru.
            "To je-" Vojákovi se na tváři značil úšklebek.
            "Co je? Smrt tě už vidí seshora?" Ozval se najednou dívčí hlas z druhé strany cesty. Vtom jí Alžběta spatřila - hnědovlasá dívenka s bojovnýma hnědýma očima, vlasy měla sepnuté mašlí. V ruce držela luk a mířila na
vojáka, který byl probodnut již dvěma šípy. Alžběta to v první chvíli ani nebyla schopna zaznamenat,
šípy byli probodnuti i ostatní dva vojáci.
            "Ta ovládá luk jako elfové! To musí být elfka!" Křikla udiveně Ayra, která   také vykoukla z úkrytu. Dívka s lukem se na ně ušklíbla: "Na vás mířit nebudu, protože já jsem proti nim a vy jste se před nimi schovávali, tak…vylezte, sakra!" Poručila jim téměř a všichni ostatní opravdu vylezli.
            "Je vás víc, než jsem čekala." Podivila se dotyčná a usmála se na ně.
            "Vysvětli mi," přiběhla k ní Ayra se světýlky v očích, "jak to, že ovládáš tak mistrně luk? Jsi v tom dobrá stejně jako elfové!"
            "Elfové byli mí předci, ale to je daleko, daleko, daleko." Mávla rukou dívka a podívala se na ostatní.
            "No to snad ne, ztracená hraběnka!" Podivila se nad Alžbětinými bílými očky.
            "Gabriela Howard, jméno mé." Představila se konečně a Tmólos kývl.
            "Asi tě znám, jsem Tmólos Zefyr."
            "Jo, moje mladší sestřička s tebou studovala na Spiritu." Kývla Gabriela, ale Alžběta si všimla, že trošku sklesle. Nejspíš bylo magické nadání v Zirghallu něčím jedinečným.
            "Vydáme se tedy do Isume?" Zeptala se po krátkém seznamování Gabriela.
            "Ne! Tam rozhodně ne." Zamítl to ihned Tmólos.
            "A jak vydáme? Počítáš, že půjdeš s námi? Zeptala se Ayra Gabriely nedůvěřivě.
            "Vypadá to, že si nedokážete poradit ani s třemi ubohými vojáčky,"pokrčila rameny Gabriela.
            "Ale dokážeme! A až bude po výcviku, tak to zvládnu i já!" Namítla hrdě Alžběta.
            "Po výcviku?" Zbystřila Gabriela.
            "Ano. Míříme k Sedmému mocnému, abychom Pandoře sehnali učitele," vysvětlil Tmólos.
            "Jsem Alžběta!" Zdůraznila své jméno Alžběta, trošku nasupeně.
            "Děje se něco?" Zeptal se udiveně Petr Gabriely. Všiml si, že vypadá hodně nervózně.
            "Ví to za tím jen Kekee-ill. Byla jsem tam nedávno, tak jsem se to dozvěděla taky," vzdychla Gabriela.
            "A co?" Podivila se Ayra.
            "Sedmý Mocný, Alcarmo Chadirra…"
            "Co je s ním?" Chtěl vědět i Tmólos.
            "Je… je mrtev."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel