10. Kapitola: Ti z lesů

21. dubna 2010 v 17:39 | Annie-chan |  | Poselství Zlatého draka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz



          "Tomaiko-eskaí. Promiňte za to zpoždění." Uklonil se a pohlédl na ženu, která
k němu byla obrácená zády a dívala se do zrcadla. I v šeru bychom ale poznali, že s ní není něco v pořádku - měla dlouhé, zašpičatělé uši, světlou a jemnou pleť a hlavně...
byla elfka.
            "Jak dlouho přede mnou tajíte, že je tu zpátky někdo z rodu Weillských, Kewenai?" Zeptala se
hlasem, ze kterého čišela
ušlechtilost abojovnost. Konečně se otočila a on jí viděl do tváře. Dlouhé, téměř rudé vlasy, jí spadaly po ramena. Oči skoro svítily tou jasnou zelení. Nebyla moc vysoká, byla ale i velmi štíhlá a hlavně měla vypracované tělo.
            "Kewanai?" Oslovila ho opět. On, Kewanai Yuuka, si nepatrně skousl ret a vzdychl.
            "Omlouvám se, Eskaí. Omlouvám se." Řekl pokorně a padl na kolena. Hlavu měl pořád skloněnou k podlaze.
            "Nu co se dá dělat. Teď mi ale odpověz na otázku, elfe."

Kewenai vzhlédl: "Dva dny, Eskaí. Co máme udělat?"
            "Ty a tvoje skupina vyrazíte."
            "Kam?"
            "Přeci najít hraběnku."

...

            Mech byl ještě čerstvě posetý rosou z toho časného rána. Tráva
nádherně zelená, až to svítilo. Stromy byly čerstvé a ještě ušlechtilejší než normálně. Každý, kdo by šel touhle přírodou, by se zastavil a s otevřenou pusou by ji donekonečna sledoval. Jenže nikdo by nečekal v té nádherné minutce vyrušení, a zvlášť ne tak hlasité.
            "Au, au, au!" Ozvalo se hlasité skučení,
mladé dívky. Každý, kdo by to slyšel, by se znechuceně otočil.
Ale kdo by se podíval směrem, ze kterého se skučené ozývalo,
by
zíral s pusou dokořán. Když se dívka zvedla, její oči byly čistě bílé, jako čerstvě padlý sníh, jako nedotčený papír.

           "Nešiko! Ty máš být ta naše jediná spása? Jsi pako!" Ozval se Tmólos.
         "Jasně, vy všichni jste se narodili
dokonalí jako ta vaše zemička, no nemám pravdu?!" Odsekla Alžběta. Její hnědé vlasy jí spadly dolů, když se naklonila zavázat si tkaničku u boty.
            "To jsi tak vyváděla kvůli tkaničce?" Přidal se
další mužský hlas. Byl to Petr.
            "Já za to nemůžu. Rozvázala se." Pokrčila Alžběta rameny a s rukama uraženě založenýma se vydala za
rychlým Tmólosem.
            "Tmólosi, neměli bychom zpomalit?"
Zeptal se
Petr a rozběhl se za vzdalující se dvojicí.
            "Proč? Aby nás dostihli nekromanceři? To sotva." Zavrtěl
nesouhlasně hlavou
Tmólos a nekompromisně pokračoval.
            "No tak, trošku odpočinku by se hodilo! Zavolej si toho svého tygra a nalož nás, když
už nechceš pauzu!" Škemral opět Petr.
            "To je jenom lenost. Každý člověk by měl dobrou fyzičku, zvlášť ty, Pandoro."
Řekl
Tmólos, ale jelikož se ani neotočil, Alžbětu to dopálilo.
            "Neříkej mi Pandoro! Jsem Alžběta!" Zmohla se jen říct, a pak si sedla na nejbližší pařez. Tmólos se udiveně otočil, když uslyšel, že zastavila.
            "Pokračujeme!" Poručil a myslel si, že se Alžběta zvedne, ale ona nic. Když se k ní přiblížil
s plánem zvednout jí z toho pařezu, zastavil ho šíp, který mu prosvištěla přímo před nosem a zapíchl se do stromu.
            "Nepřítel?!" Napadlo Tmólose a a rychle se připravil k boji.
            "Naším úkolem je najít hraběnku a dovést ji k Eskaí. Ustup a nech nás projít." Ozval se mužný hlas a Alžběta ihned poznala, že to není lidský hlas. Zněl příliš
vznešeně, nadřazeně. V  tom se vynořili ze stínů. Byli vysoké, vypracované postavy. Jejich špičaté uši, zešikmené a modře zářící oči, bledá pleť i úšklebek ve tváři
prozrazovaly, že jde o elfy. Tihle elfové
mířili svými luky na Tmólose a považovali ho za nepřítele.
            "Pandoro-Fir, prosím, přejděte k nám." Ozval se ten mužský hlas znovu.
            "Proč mi říkáte Fir? A kdo je to Eskaí?" Poškrábala se
Alžběta nechápavě po hlavě a prosebně se podívala na Tmólose.
            "Na mě míří luky, jestli sis nevšimla, křikl na ni naštvaně. Alžběta jen něco potichu zabrumlala a znovu se pohledem obrátila na elfy. Ti neustále svými luky mířili na Tmólose, mnoha z nich se na něj ale už ve skutečnosti nesoustředila. Většina z nich překvapeně hleděla do Alžbětiných bílých očí.
            "Co je to Fir a Eskaí?" Zeptala se znovu Alžběta.
            "Cože?!" Ve skupince se ozval pobouřený křik.
            "Fir je elfské vyjádření pro někoho, koho si váží." Začal vysvětlovat jejich vůdce Kewanai, který už
mířil na Tmólose jako jediný. Všichni ostatní už sklopili své zbraně a koutky jim cukali mnohem více než jejich veliteli.
            "Eskaí je v elfském jazyce královna." Dodal ještě Kewanai a i on sklonil svou zbraň.
            A já jsem vážně Pandora Weillská," řekla
Alžběta. Nechápala, proč by měla zakrývat svůj původ
            "A
tohle jsou...spojenci! Chtějí...chtějí mě dovést za sedmým mmocným nebo tak nějak."
            "Zřejmě došlo k omylu. Omlouvám se za ty nepří-"
            "Ticho!" Křikla
vyděšeně
elfka jménem Ayra.
            "Děje se něco?
sykl potichu Kewanai.
            "Drak." Pronesla Ayra a potichu
ukázala směrem na západ.
           
"Drak nynějšího Prvního Mocného. Takže nepřítel."
            "Myslel jsem, že První byl sice stařec, ale pořád zastával světlo,"
zamračil se udiveně Tmólos. Elfové se na něj
udiveně otočili.
            "Moc toho o tom, co se tady děje nevíte. První Mocný byl zavražděn a na jeho funkci byl dosazený Pátý." Elfové sice o této převratné změně věděli, ale nevěděli ale o smrti Alcarma Chadirry. To zatím věděl jen Kekee-ill.
                        "Pátý je na straně nekromancerů?" Zeptal se ještě Tmólos, nikdo mu už ale neodpověděl. Na horizontu se objevil obrovský drak se smaragdovýma šupinama a modrýma ledovýma očima. Každý, kdo viděl draka by mohl říct, že je to majestátní a nespoutaný tvor. Pátý Mocný byl ale natolik zběhlý v černé magii, že dokázal ovládat i draky. Pyladeus, který
usmrtil Pátého mocného teď vtělený do draka
zřejmě zjistil, že v okolí se nachází nějaká živá duše.
            "Buďte na pozoru a hlavně buďte zticha!" Varoval Petra a Alžbětu potichu Tmólos. Ti by ale stejně nic neudělali, protože když poprvé vidíte draka, zkameníte na místě a strachem se nemůžete hnout.
Tmólos se ale svého varování mohl klidně vyvarovat, protože drak ihned zamířil k nim.
            "Protagafail."
            Byl slyšet hlas jednoho z elfů, a
jelikož ve
skupince jich bylo asi osm, nebylo poznat, kdo to byl. Drak po vyslovení zaklínadla zvýšil rychlost a přibližoval se. Zřejmě vycítil přítomnost magie. Alžběta mu konečně uviděla detailně do tváře - jeho oči byli sice ledově prázdné, jeho tělo tak ale nevypadalo. Pohybovalo se čile a ladně, jakoby to ani nebyl tak obrovský tvor.
Jen tak zlehka mával křídly, ale
vyvolávalo to
poryvy větru. Zblízka se dalo rozeznat, že drak by se dal nazvat čínským - byl štíhlý, konec ocasu přecházel do stříbrna a jeho křídla byla skoro stejně dlouhá jak tělo. Teď už byl ale skoro u nich.
            "Tak dělejte něco!" Vylekala se Alžběta, ihned ale zjistila, že je vše v pořádku. Elf vytvořil pomyslný štít, takže drak do něj narazil a nemohl se k nim dostat.
            "Je jen otázkou času, než se k nám dostane!" Podotkl rychle Tmólos.
            "Vím." Kývl Kewanai a nadzdvihl ruce.
            "Lila Pitana."
            Pronesl mocným hlasem a Alžběta okamžitě pocítila, že jí jakoby něco stéká od hlavy až po nohy. Když se pak na sebe podívala, zjistila, že je průhledná. Drak se překvapeně přestal nabourávat do štítu. Rozhlédl se asi dvakrát, a když mu
došlo, že tady nic nezmůže, otočil se, zamával křídly a byl pryč. Kewanai pořád držel ruce nahoře. Když je pustil dolů, Alžběta pocítila podivné uvolnění a došlo jí, že neviditelnost zmizela.
            "Ten drak netušil, že je tu hraběnka. Kdyby to věděl, hledal by nás déle." informovala
Ayra a otočila se k oběma sourozencům.
            "Kewanai-Fir. Necháme je dojít k Sedmému na výcvik a podáme Eskaí hlášení o tom, že jsme je našli. Souhlasíte?" Promluvila k vůdci skupiny.
            "Jak myslíš." Přitakal Kewanai a otočil se k Tmólosovi. Uklonil se a zřejmě to bral jako omluvu i jako rozloučení. Tmólos
ale ještě chtěl něco říct:
            "Hodila by se nám pomoc. Jestli jsem to dobře pochopil, elfka jménem Ayra je z klanu Tetewů." pohlédl na ni.   Jejím poznávacím znakem bylo
narušení její bledé pleti - pihy - a dlouhé zrzavé vlasy.
            "Co tím zamýšlíš?" Odpověděl nerudně Kewanai. Zřejmě ještě pořád Tmólosovi nedůvěřoval.
            "Byl bych rád, kdyby šla s námi a za Sedmým mocným nás dovedla, řekl Tmólos. "Její schopnost
cítit
lidi by nám hodně pomohla," dokončil svůj požadavek a uklonil se, aby Kewanaimu zalichotil. Ayra se mírně začervenala a podívala se na Kewanaiho.
            "Jednej, jak myslíš." Odsekl Kewanai a vydal se i se  svojí skupinou na cestu zpět. Od té chvíle měla
Alžběty družina o jednoho člena navíc.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel