9. Kapitola: Vládce kovu

23. března 2010 v 17:02 | Annie-chan |  | Havran, stín a plamen
http://i-am-otaku.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Takže za pár dní jdeme lovit čarodějnici?" Zeptal se Edward. Byl s Hannah v uzavřené místnosti, kde se trénovalo. Pancéřované stěny, šedá všude kolem - a v rohu jen jediný malý stůl a spoustu poliček, zaskleněných neprůstřelným sklem, kde se nacházely zbraně. Edward jen polkl. Tohle místo se mu hnusilo.
S Hannah trénovat skoro pořád, každý den a téměř nepřetržitě. Hannah pobrala jeho výcvik důkladně a perfekcionisticky. Přeci jenom, zabít upíra je jenom obyčejný úkol; ale čarodějnice je velké sousto.
"Ano. Proč se ptáš?" Opáčila Hannah a vytáhla jednu pistol z regálů. Začala do ní dávat slepé náboje.
"Jen… jen tak. Prostě mi to absurdně zní, to je všechno." Odvětil klidně Edward.
"Pořád nevěříš v Undersoon?" Nedalo to Hannah a musela se zeptat.
"Po tom, co jsem viděl? Po tom, co jste mě odloučili navždy od Anndownu? Nemůžu jinak, než věřit. Ale…začínám z toho mít celkem depresi."
"To se zlepší." Odsekla jen Hannah a dál se starala o výbavu pistole. Tentokrát ho konečně musí naučit zacházet s frekvencí…
"Zlepší?" Vzdychl jen steskně Edward. Pak ale vzhlédl a podíval se do jejích zaujatých očí.
"A co ty? Taky se tě nikdo neptal, když jsi sem šla?"
"Byla moje povinnost sem jít. Už jsem ti to říkala, každý člen rodiny, která něco ví o Undersoonu, se musí stát jejím členem."
"Na to se teď neptám," pokračoval však dále ve svém Ed. "ptám se, jestli se tě někdo ptal, jestli sem chceš. Jestli chceš zabíjet ty příšery. Co kdybys nechtěla?"
Hannah se jen otočila. Jejich oči se opět setkaly… proč se na to ptá? Chce snad zlomit její důvěru v Undersoon? Ano, nikdo se jí neptal, jestli sem chce…ale v jejím útlém věku, kdy výcvik započal, by po ní sotva mohli chtít kloudnou odpověď. V jistém smyslu měl ale Ed pravdu - proč? Proč do tohohle šílenství zatahují každého, kdo se byť dozví o existenci takových tvorů? Proč musí každý, kdo se dozví o upírech, čarodějnicích a Pandoře, musí uchopit zbraň a stát se sám zbraní? Proč se kvůli jedné jediné informaci stát zabijákem, i když démonických bytostí…?
Sklopila pohled.
"Začneme." Řekla jen a hodila mu pistol do ruky. On jí neohrabaně chytil a s nedůvěrou se na ní podíval. I když mu neodpověděla, věděl, že to v ní vyvolalo vlnu otázek. Neuvažoval o žádné revoluci nebo tak, jen byl prostě naštvaný a hledal na téhle organizaci každou skulinku, kterou by se mohl dostat ven…a to samotná pistol v něm vyvolávala tolik pocitů, že se ihned cítil zmatený. I když je to jen obyčejná kovová věcička, dokáže zabít. Dokáže zabít někoho, kdo vzdoruje. Ale proč to všechno? Proč celé to šílenství? Proč se má stát vládcem téhle pistole?
"Tak abychom začali," začala však Hannah a tím vytrhla Edwarda z jeho myšlenek. "tohle není normální pistol, tím si můžeš být jistý. Dozajista z ní nebudou vycházet žádné kulky nebo tak. Tahle slouží k něčemu jinému - přes tuhle vypouštíme ven svou frekvenci do čisté energie, která dokáže zavraždit démonické bytosti. Frekvence je podstata lidské energie, která se nachází v každém z nás. Někdo jí má více, někdo méně, někdo jí dokáže lépe ovládat, někdo hůře. My z Undersoonu musíme umět aspoň základní ovládání frekvence, tudíž jí umíme vyslat do nějaké speciálně upravené zbraně, kupříkladu téhle pistole. Může to být ale třeba i katana, klasický meč nebo jiná zbraň. Ti, kteří svou frekvenci lépe ovládají, jí dokážou vyslat do vzduchu přes obyčejné zbraně nebo dokonce přes svoji dlaň. Já tedy dokážu jen přes ty speciálně upravené zbraně, především pist-"
"Počkej, počkej." Přerušil jí však Edward. "Viděl jsem tě, jak vysíláš nějakou tu frekvenci přes svoji dlaň, proti tomu upírovi! Viděl jsem to ve svém- tedy ve svém bývalém pokoji."
"To bylo výjimečné. Adrenalin." Vymluvila se jen Hannah. Bála se přiznat pravdu, o démonovi, co se v ní usadil…bůh ví, co by se s ní tady v Undersoonu stalo. Poručnice bojující proti démonům je sama démon?
"Tak, tedy dále. Ten, kdo svojí frekvenci úplně vrcholně ovládá, dokáže třeba i zrychlit své pohyby nebo uvést protivníka do iluze. Záleží na velikosti té frekvence. Nepříjemné je, že v tomhle věku se frekvence dá ovládnout jen stěží. Myslím, že se mi nepodaří ji u tebe probudit, ale musíme to zkusit. Pokud se to nepovede, budeš mít jen normální pistol."
"Tím vám ale moc nepomůžu." Ušklíbl se Ed ironicky.
"Zbraň jako zbraň." Odsekla jen Hannah a kývla, aby střelil. Ed se naposledy na tu zbraň nedůvěřivě podíval a pak, držav jí oběma rukama, zamířil na terč. Jenže když konečně zmáčkl spoušť, z pistole nevyšlo nic, ani obláček kouře.
"Jak jsem si myslela. Idiot." Zakroutila Hannah očima.
"No počkej, neříkala si právě, že v tomhle věku se to už nenaučím? Tím pádem za to nemůžu, ne?" Rozčílil se Edward.
"To mi nebrání v tom, abych tě nenazvala idiotem." Řekla opět Hannah a Ed vzdychl.
"Tak jste mě do téhle pitomé organizace neměli tahat! Teď, když o tom přemýšlím, by se možná víc hodila ta moje smrt místo přijetí!"
"Já tam nechci! Maminko, já tam nechci! To radši zemřu!" Křičela malá, blonďatá holčička, která zrovna plakala. Ale proč ty slzy? Proč jí rodiče nutí do něčeho, do čeho nechce. Ale… byli tohle vůbec její rodiče?
"Ale no tak," okřikla jí jakási žena s tvrdými rysy a neupravenými tmavými vlasy. "je to tvůj úděl! Jít tam musíš, protože jsem tvoje macecha."
"ALE JÁ DO ŽÁDNÝHO BLBÝHO VÝCVIKU NECHCI!" Křikla znovu ona. "Nechci! Nechci! Nechci!" Křičela pořád dokola. Slzy jí tekly po jejích dětských tvářičkách proudem. Když ale zaostřila a opět se podívala na svou pěstounku, spatřila na její tváři ten neoblomný výraz, který naznačoval, že ať udělá cokoli, bude po jejím. To už bylo na Hannah moc. S pláčem utekla do koupelny, přičemž dveře silně zabouchla. Hned se skulila na zem a hlavu položila na kolena. Plakala. Plakala, protože nechtěla být bojovnicí. Plakala, protože na tu bojovnickou školu jít nechtěla. Plakala, protože kdyby tu byl tatínek s maminkou, nic by se jí nestalo.
"Možná jste neměla být tak…tvrdá." Vzdychl muž, který celou scénu pozoroval, sedíc v křesle. Měl krátké černé vlasy, zelené oči a zvídavý pohled ve tváři. Jmenoval se Lewis Courtney.
"Tvrdá?" Odsekla ta žena a otočila se na něj, ona, jakožto generálporučnice, na podřadného majora.
"Od kdy se vy, majore, staráte o malé děti? Uklidněte jí a přesvědčte ji, aby do toho šla. Jsem její nová matka, proto tam musí."
"Nestala jste se její pěstounkou jen kvůli tomu? Abyste jí vzala do této organizace?"
Generálporučnice neodpovídala. Lewis jen vstal a tichými kroky se vydal za tou malou plačící holčičkou do koupelny. Měl zatnuté pěsti.
Nesouhlasil s tímto jednáním a nechtěl do toho boje proti démonům zatahovat obyčejné lidi, obzvlášť děti…jenže co jako pouhý major dokáže v tomhle zatraceném světě?
"Hej, slyšíš mě vůbec?" Křikl znovu Edward, když Hannah neodpovídala na jeho narážku a navíc koukala… dá se říci do blba.
"Promiň," vzpamatovala se vzápětí Hannah a vzhlédla. "zamyslela jsem se. Teď pojďme, dám ti normální pistol. Možná se to časem naučíš, teď už ale není času nazbyt. Musíme se hlásit u majora Veronicy."
Edward kývl. Přišel čas na jeho první misi.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel