08: Polibek

10. února 2010 v 17:24 | Annie-chan |  ||| Chci to cítit znovu

Celou cestu zpátky Edward mrzutě koukal ven z okna a Armstrong jen nečinně seděl a kontroloval čas. Mustang nechápal nic. Jestli opravdu Edward cítí tohle, proč… nemělo se stát vůbec nic, pak by se to ujasnilo normální a prostou cestou. Hawkeye na něj určitě čeká…ale co to má znamenat? Proč už se na ni netěší tak, jako když vycházel? Kvůli němu byla jeho nejbližší poručnice unesena, ale sama se vrátila. On už ale vlastně nevěděl, co chce… konečně se ozvalo houkání páry a on zjistil, že vlak zpomaluje. Byli na nádraží v Centrále.
"Vystupujeme!" Informoval je major a hned jako první vylezl z vlaku. Edward, absolutně podrážděný a nevšímavý, jen vstal a vzal si do ruky kufr, který měl celou dobu pod nohama. On vystoupil poslední. Jakmile vylezl z vlaku, spatřil ji - její nádherné blonďaté vlasy, které ho tolik okouzlovaly, zářivé hnědé oči a tentokrát i úsměv na tváři.
"Plukovníku! Já…já… děkuji, že jste se mě vydal hledat." Řekla mu ihned. Mustang jen pokýval hlavou, ale necítil nic. Samozřejmě, byl rád, že je zpátky, ale…nebyl to přesně ten pocit, který očekával.
"Ale přesto jste mě neměl podceňovat." Řekla znovu.
"Nebojte se, už jsem s vaší povahou obeznámený, Hawkeye." Usmál se i Mustang, ale cítil, že se do toho tak nějak nutí. Opět to bylo velice špatné.
"Pojďme, pro dnešek přespíte v Centrální budově." Řekl jim znovu Armstrong a Mustang jen kývl. Spolu s Rizou šli za ním, ale v tom si uvědomil až příliš pozdě, že jeden důležitý člověk v jejich "výpravě" chybí.
"Kde je Kovový?" Zeptal se urychleně.
"On tu není?" Zbystřil Armstrong, to už se ale Mustang zatvářil nanejvýš udiveně - vlastně, jakoby někdo řekl špatný vtip.
"Tohle je jako zlý sen," procedil mezi zuby. "tak, tedy, jděte, já se po něm podívám." Řekl poněkud naštvaně. Oba kývli a vydali se tedy napřed, Mustang se otočil a vyběhl pryč. Během další hodiny prohledal celé nádraží, ale Edwarda zatraceně nemohl nikde najít. Znaveně si sedl na lavičku a prohlížel si okolní lidi, kteří kolem něho chodili - cítil, že je v depresi, ale nevěděl, proč. Jen tak očima těkal mezi lidmi, v naději, že najde Kovového, i když tomu sám nevěřil. Kdy mu to hodlá říct? Nejspíš nikdy, co? Jeho pocity zůstanou navždy skryty, stejně jako v Ishbalu, u zkoušek státních alchymistů… všude musel skrývat své pravé pocity pro ´větší dobro´. Je to ale to, co chce? Opravdu chce zemřít s tím, že mu to neřekne? Jak takhle přemýšlel a prohlížel si ty lidi, úplně náhodou zjistil, že pohledem zůstal viset na blonďákovi s kufrem v ruce, který si to vykračoval někam do neznáma.
"E-edwarde!" Vykřikl a rozběhl se za ním. Ten, jakmile uslyšel jeho hlas, vykulil oči a rozběhl se do jakési malé uličky, nějakého postranního východu. Když už byl skoro u dveří, které vedly ven, Mustang ho chytil za volnou ruku a otočil k sobě.
"Proč utíkáš?" Zaprskal na něj.
"Vždyť je to jedno. Jsem ti absolutně ukradenej." Zamumlal jen Ed a pokusil se z jeho sevření vykroutit, ale marně.
"Jak jsi na tohle přišel?" Obořil se na něj.
"Jak?" Nadzdvihl Edward posměšně obočí.
"Nejde o to, jak jsem na to přišel, ale že jsem to pochopil! Celou cestu jsem si namlouval, že se něco stane, ale to něco se nestalo a poručík je zase zpátky ve městě! Není důvod, abych tu zůstal, vrátím se k Winry! Al je mrtvý, Riza zpátky, prostě totální happy end! Tak mě pusťe, ať si můžu zavolat!" Řekl mu naštvaně. Mustang byl z jeho řečí trošku zaskočený, ale sevření nepovolil.
"Myslíš si, že když tvůj bratr zemřel a moje podřízená se vrátila, že je to happy end? Tedy…"
"Taky že to byla ironie." Odsekl jen Ed.
"Nechtěl jsi, aby se Hawkeye vrátila?"
"Co je ti do toho!"
"Takže… ty prostě žárlíš." Po téhle Mustangově větě bylo ticho. Edward na něj civěl jako na velblouda s pěti hrby a Mustang se musel usmát.
"Je tu něco směšného?" Vyprskl opět Ed.
"Musím přiznat, že ano." Přitakal Mustang, Ed se ale jen zamračil. Ohnivec zničehonic zvážněl.
"Vím, co jsi cítil. Vlastně to i nějak chápu." Ed se na něj podezřívavě podíval.
"Co je to za pohled?"
"Jen to nechápu. Ty víš, co k tobě…ehm…"
"I já tě miluju." Šeptl jen poslední větu a myslel si, že zrudne. On to opravdu řekl! Edward ale zrudl tedy úplně. Dívali se sami sobě do očí, beze slov, asi ještě minutu. A pak, po té dlouhé době, kterou spolu strávili, se konečně dlouze políbili…
 


Komentáře

1 Lili-chan Lili-chan | Web | 23. května 2010 v 13:41 | Reagovat

pokračování prosím.Miluju tenchle pár :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 maya-123 maya-123 | Web | 23. května 2010 v 13:42 | Reagovat

docela to ušlo

3 Ayumu Ayumu | Web | 15. června 2010 v 21:38 | Reagovat

pěkné :-D  :-)

4 Widli Widli | 10. srpna 2010 v 17:38 | Reagovat

Krásný příběh, miluju shounen-ai, díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel