04: Pohřeb

10. února 2010 v 17:18 | Annie-chan |  ||| Chci to cítit znovu

Je to neuvěřitelné, že slova mohou vyvolat tolik vzteku. Je to neuvěřitelné, že slova mohou vyvolat tolik záště. Je to neuvěřitelné, že slova mohou vyvolat tolik smutku. Po těch slovech Mustangovo ruka sjela dolů a jeho výraz ve tváři zaraženě hleděl kupředu. Edwardův navztekaný obličej se naopak změnil ve vyděšený, zároveň ale i navztekaný. Pinaco vzdychla. Přesně tohle čekala od takového cholerika, jako byl on. Winry si utřela slzy a pohlédla na něj. Proč zrovna on...
"Jak...jak se to stalo?" Vznesl do ticha otázku Ed. Pinaco se zamračila.
"Nikdo neví. Našli ho mrtvého u mostu." Řekla.
"U jakého mostu?" Zeptal se na oplátku Edward. Obličej měl sklopený, zakrýval ho stín.
"Staví se tady už půl roku most. Poslední dobou ale... každý, kdo se opováží na jeho výstavbu, zemřel. Alphonse to chtěl napravit, ale i on..." Vzdychla a podívala se na něj. Pořád neukázal svou tvář.
"Aha." Kývl nejistě Kovový. Bez dalších slov odešel. Vyšel z pokoje a zamířil po schodech na horu, prošel kolem Winry a Pinaco zcela lhostejně. Mustang s nejistotou pohlédl na ty dvě, co tam zbyly.
"Zřejmě budete chtít ubytování, že, Pane? Zařídím to." Podotkla Pinaco a zmizela v jiné místnosti. Mustang pořád nebyl schopen slova. Winry se opět pustila do pláče. Když jí ale pohlédl do tváře, opětovala mu naopak naštvaný výraz a utekla. Tohle...se nemělo stát.

...

Když měl pohřeb Hughes, pršelo. Pršelo sice krátce, ale pořádně. Teď to bylo... jiné. Všichni plakali. Každý, na koho pohlédl, měl ve tvářích slzy. Edward s Winry k němu stáli zády, neviděl jim do tváře. Nevěděl, jestli Edward také někdy vůbec brečí. Nikdy ho takhle neviděl. Jestli ale někdy brečet měl, tohle byla pravá situace. Konečně dokonali své dílo. Hrob tam v celé své posvátně hrůzné kráse, z leštícího se mramoru, z rukou těch, co by za něj jinak položili život... začalo pršet. Z nebe se snášeli kapky, velké a rychlé. Začalo taky pršet dole. Pršelo usedavě a nechtělo to přestat. S podivnou nejistotou si své slzy utřel a pohlédl vpřed. Dav se začal rozcházet. Viděl obličej Winry, jak se otáčí na Edwarda, a pak jí viděl, jak se otočila a opouštěla ho. Kovový tam ale pořád stál a hleděl na ten hrob. Na hrob toho skvělého alchymisty a ještě skvělejšího bratra.
"Opravdu jsem si nemyslel, že se to stane." Prohlásil přidušeně, když už si i on byl tak trošku jistý, že by měl odejít.
"To netušil nikdo." Sklopil oči Ohnivec.
"Když zemřela naše matka, cítil sem to stejně. Nevím, který pocit byl horší, a nechci to soudit. Proč musel zemřít zrovna, když se mi podařilo vrátit jeho tělo..." Sykl naštvaně Elric.
"Tak proč?!" Zvedl hlavu a otočil se k němu. Když si vyměnili pohledy, vztek i sebelítost se u Kovového zmenšili. To toho mají opravdu tolik...společného?
"Doufám, že nepomýšlíš na lidskou transmutaci, Kovový. To rozhodně není řešení." Ušklíbl se Mustang.
"To říkáte tomu pravému, který se nikdy nepoučí. Právě teď se část mě..."
"...snaží vyvinou správnou teorii o lidské transmutaci. To jsem řekl i Hughesovo pohřbu." Dořekl za něj. Edward se ušklíbl. Byl to výraz, který u něj za celý pobyt u Rockbellových neviděl.
"Vždycky jsem se vás chtěl na něco zeptat...před tím, abych vás naštval, teď to ale začínám myslet vážně." Řekl.
"A?" Pobídl ho. Netušil, co mu teď Kovový chce sdělit.
"Platí to i, jestli zůstanu u Armády, ale...no...můžu vám tykat?" Zeptal se s nejistotou v hlase. Mustanga tahle otázka opravdu zaskočila.
"Tykat?" Opakoval po něm.
"Jo. Je to neuvěřitelné, ale před třemi roky bych to považoval za skvělou otázku, kterou bych vás přivedl k šílenství." Ušklíbl se znovu Elric.
"Jo. Svět se mění a lidé jsou známí tím, že často mění své názory." Opakoval Edwardovo větu, když k němu nedávno přišel domů při jeho balení.
"Ale co vaše odpověď...Plukovníku?" Zeptal se s ironickým nádechem Kovový.
"No...nejspíš odpovím ano." Přestalo pršet. Vyjasnilo se stejně jako v jejich srdcích, stejně jako v jejich pocitech, stejně jako v jejich snech. Pomsta plodí jen další pomstu, která nakonec člověka úplně zničí. Věta, na které je hodně pravdy, ale ten, kdo si tu pravdu uvědomuje, snad už ani neexistuje. Druhý den brzy ráno znovu vyrazili na cestu. Odhodlání Edwarda bylo nyní čím dál větší. Toužil zjistit, kdo zabil jeho bratra, ale neudělal to. Jeden z mála lidí, kteří se neoddali pomstě.
Škoda, že mezi ně také nepatřím. Pomyslel si Ohnivec.
Škoda, chci k nim také patřit, kvůli Alovi... Pomyslel si Edward.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel