01: Únos

10. února 2010 v 17:13 | Annie-chan |  ||| Chci to cítit znovu

Kapka deště spadla na tvrdou hlínu, ztvrdlou suchem a rozežranou horkem. Tráva v tomhle okolí vůbec nerostla, jak tu bylo sucho. A on přišel déšť. Po kapce spadla další a další. Země ztmavla pod tíhou dešťových kapek a vody, tři postavy stáli v tom začínajícím dešti a bojovali. Bojovali o svůj život, o svou čest, o to, aby přežili.
"Hawkeye! Stáhni se! Začíná to být moc nebezpečné!" Křikl jeden z nich. Jeho černé vlasy, tmavé jak uhel, se zatřásly. Obličej byl poset krví a potem. Déšť ho oslabil v jeho alchymistické moci, a proto musel vědět, že aspoň ona bude v bezpečí.
"Mustangu, teď mě právě víc potřebuješ! Když prší, jsi bezmocný!" Opáčila vztekle Hawkeye a prudkým pohybem vytáhla pistoli. Ten třetí, mladík s roztřepenými zrzavými vlasy vztekle zavrčel. Hawkeye zmáčkla spoušť. Mladík celkem mrštně uhnul, i když ho déšť také oslaboval. Mustang se podíval na střílející Hawkeye a na toho chlapíka. Byl z té skupiny, která trýznila tohle město už řadu letu, a protože Elric byl právě někde ztracený, musel se o to postarat sám. Kdo by ale tušil, že v téhle poušti zrovna dneska bude liják?!
"Tohle je nevyrovnaný boj, alchymisto! Za chvíli přijdou posily!" Podotkl posměšně chlapík. Hawkeye vystřelila a on opět uhnul. Navíc směřoval směrem k nim. Hawkeye, vystrašená jeho smělým pohybem a úšklebkem ve tváři, střílela dál. Mladík se ale všem ranám vyhnul a tak to dopadlo tak, že Hawkeye došel zásobník.
"Sakra!" Zaklela potichu Hawkeye a stáhla se dozadu.
"Vypadneme! Tohle je opravdu nevyrovnaný boj!" Sykl Mustang a postavil se obranářsky před Hawkeyovou, která hodlala vyměnit ten svůj zásobník. To ještě nevěděli, že už nemá náhradní.
"No není to vtipné?" Ušklíbl se on. "Jsme tady sami, ty, slavný Ohnivý alchymisto, Hrdino Ishbalské války! Skrýváš tu důstojnici? Jak neuvěřitelné. On taky něco cítí!" Utrousil posměšně. Mustang zbledl, ale neuhnul. Upřeně hleděl do jeho očí a snažil se tvářit co nejdůstojněji.
"Tak to abychom to ukončili." Zasmál se chraplavým smíchem. Mustang se zamračil. Tenhle chlapík opravdu není normální, co je na tom pravdy, ale nevěděl.
"Nemám další zásobníky!" Šeptla najednou rozzuřeně Hawkeye. Mustang zatnul pěsti. Tohle se nemělo stát!
"No ano! Jak sem mohl zapomenout." Vzdychl zničehonic. Mustang znejistěl a Hawkeye konečně pohlédla vpřed.
"Víš... jsem homunkulus." Pronesl jakoby nic a odhalil svou holou paži, kterou skrýval za košilí... znamení Ourabora.
"To snad..." Mustang zaklel.
"Tak abychom přišli k druhé fázi. Zničím tě, ano?" Zavřeštěl tentokrát a rozběhl se směrem k Mustangovi. Když od něj byl metr, zpomalil a přešel do jeho úplné tělesné blízkosti.
"Chcípni!" Křikl. Jeho zorničky se zničehonic zmenšily. Jeho oči, beztak rudé, ztmavly do černé. Rudé žilky jako krev se nahrnuly směrem k těm zorničkám. Mustang mu pohlédl do očí a najednou se ocitl jinde. Byl ve světě s modrou trávou a zeleným nebem, s červenými mraky a ve světě bez zvířat.
"Vítám tě ve svém světě... Royi Mustangu."

"Plukovníku! Plukovníku!" Slyšel hlasy. Je snad mrtvý? Nevěděl, jestli je správné otevřít oči, protože kdyby to udělal, možná by viděl to, co nechtěl. Má snad předstírat, že je mrtvý? Hloupost. Ohnivec se odvážil a pomalu začal otevírat své oči. Ihned poznal, že je v nemocnici, podle bílého tapetování a podlahy. Poznal také, že ten, kdo na něj řval, byl Kovový.
"Probouzí se! Věděl sem, že není mrtvý!" Oddychl si Elric a padl do jednoho z těch hlubokých křesel. V tom ho oslepilo obrovské světlo, vinoucí se z otevřeného okna.
"Omlouvám se, Pane." Všiml si jeho reakce na světlo doktor a ihned ho zavřel a zatáhl závěsy. Mustang, i když v šeru, nyní ihned poznal všechny lidi v místnosti. Edward Elric, Alphonse, Watteau, Havoc, Fury, Heymands a ten doktor.
"Kde je Hawkeye?" Zeptal se. Ani nevěděl, že tady není, ale cítil to. Cítil, že... zmizela?
"To je... totiž..." Edward se zakoktal. Mustang se podivil, protože zrovna Kovovému se tohle nestávalo, a to jako, že vůbec nikdy.
"Pane...totiž...Hawkeye...nevíme, kde je." Pronesl do ticha Al.
Neví?
"Jak to myslíte?! Byla za mnou...a..." Mustang si opět lehl. Nedokázal unést sílu těchto slov a nechtěl, aby někdo vycítil jeho pocity.
"Moc toho nevíme. Když jste přišli, ten podivnej chlapík ji držel v náručích, pak to bouchlo a zmizel. Vy jste ležel na zemi a tak podivně... to je jedno." Zamluvil to Edward. Mustang raději nevyzvídal, co dělal, teď stejně myslel na jiné věci. Zrovna... když zjistil, co k Hawkeye cítí. Ani jí to nestihl říct. Co když jí už nenajde? Co když jí už nikdy neuvidí?
"Měl by být v klidu. Prosím... prosím odejděte." Promluvil zničehonic doktor, který dosavadně k situaci jen přihlížel. Všichni ostatní kývli a po jednom se z pokoje vytratili. Mustang zavřel oči. Nejspíš to neměl dělat, protože se mu před očima vyjevil její smích, její medové oči... její blonďaté vlasy, které když si je rozpustila, vlály větrem jako nádherný zlatý vodopád. V tu chvíli... byl rozhodnut.
Druhý den přišel jen Edward. Ostatní byli v práci a Alphonse odjel pryč, za Winry. Edward tu zůstal a nikdo netušil proč.
"Kovový... chtěl... chtěl bych se tě na něco zeptat." Promluvil zničehonic Mustang, když Edward potichu zavíral dveře.
"Hm?" Zbystřil Elric.
"Kdybych....kdybych se ihned, jak se zotavím, vydal hledat Hawkeye....šel bys se mnou?"
 


Komentáře

1 Maya-123 Maya-123 | 23. května 2010 v 11:17 | Reagovat

dobrá povídka xD

2 kkiiikkkaa11 kkiiikkkaa11 | 23. června 2010 v 14:24 | Reagovat

líbi se mi to :D:D

3 kami kami | Web | 21. července 2010 v 17:17 | Reagovat

ja som sa chvíľu rozhodovala, či si prečítam tú poviedku s názvom Havran, stín a plamen alebo začnem FF na FMA, no a tak trochu rozhodlo to shounen-ai. A musím uznať, že začiatok stál zato, veď ja mám tak rada tebou vybraté postavy. Veru, veru. tí dvaja najlepí z celého anime, hoci je pravda, že ani all není zlý. :-) Veľmi dobrý úvod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel