01: Setkání

14. února 2010 v 11:44 | Annie-chan

Central City. Město uprostřed celého Amestrisu, což je země rozkládající se po celé mapě. Ze všech hranic je však tato země ohrožována svými sousedy. Amestris je totiž celkem výbojná země, hodně dobyvačná a konflikty potlačuje často válečně. Mohli bychom klidně uvést Ishbalský konflikt nebo Lior. Amestrijská armáda je vycvičená v mnoha oborech a jedním z nich je i alchymie. Ano, Amestrijští státní alchymisti byli pro tuto zemi mnohokrát největší zbraní; ti, kteří jsou považováni za psy armády a v případě nutnosti nuceni svou alchymií zabíjet. Tohle Ohnivý alchymista, Roy Mustang, moc dobře věděl a hodně toho zakusil. Nyní se nacházel právě v Centrálu, což bylo sídlo Vůdce. Plukovník Roy Mustang se zde zastavil jen na krátkou chvíli, avšak poté, co byl zabit Ledový alchymista, musel vyřídit spoustu papírování, a tudíž tu musel zůstat o pár dnů déle. Kovový odjel do Lioru vyřídit si své záležitosti a po ruce měl nyní jen své podřízené; a pak tu byl ještě Maes Hughes, jeho nejlepší přítel.
"Zdravím, Royi!" Uslyšel rozražení dveří a v nich stál právě on.
"Děje se něco, že zase otravuješ?" Vzhlédl Mustang celkem znaveně.
"Jen se chci zeptat, jestli bratři Elricovi už odjeli!" Řekl znovu a začal se rozhlížet po místnosti.
"Hm…odjeli, že?" Došlo mu nakonec, když Edwardovu blonďatou kštici a velké plechové brnění zatraceně nemohl nikde najít.
"Odjeli do Lioru, myslím, že něco o hledání jejich těl." Odvětil příkře Roy a opět se pustil do papírování.
"Ale, ale," přiskočil Hughes k jeho stolu. "nečekal bych, že se tak dáš do papírování." Mustang znovu vzhlédl, tentokrát s absolutně naštvaným pohledem, a až pak si Hughes všiml poručnice Hawkeye.
"Tak to je ten důvod! Chápu to, i já to mám někdy doma těžké. To víš, domácnost s dvěma ženskýma…" Hawkeye se zatvářila udiveně a Ohnivec se cítil čím dál víc naštvanější.
"No nic, tak já půjdu." Poznamenal nakonec, jen mávl a v mžiku byl z místnosti pryč.
"Plukovníku?" Ráčila se Hawkeye otázat, Roy ale jen mávl rukou.
"Není času nazbyt. Ale jsem hrozně unavený, tudíž…"
"Ne." Odsekla. Roy se zakabonil a ruce, které si do té doby protahoval, nasměroval zpět k peru a papíru. Bylo na čase opět se dát do práce.
Za pár hodin konečně dodělal veškeré papírování ohledně Ledového a do rukou se mu dostaly další papíry - státní alchymisté v Ishbalu. Jen se nad tou složkou zamračil, ale nezbývalo mu nic jiného než zjistit, v čem je problém. Obvykle mu jen předávali problémové složky a on v nich chybu musel nalézt a opravit; tentokrát ale vůbec netušil, v čem by ta chyba měla být.
Jakmile ji otevřel, listoval mezi různými papíry a pročítal je. Nalezl tam svoje jméno, Armstronga, Kimbleeho… na toho vzpomínal obzvlášť s nechutí, i když se s ním setkával málokrát, vzpomínky na něj mu byly proti srsti. Pak nalezl kartu Ledového - pomyslel si, že by chyba mohla být v tom, proto papíry o něm ve složce důkladně prohlédl; ovšem nenašel žádný závadný obsah.
"Plukovníku," promluvila najednou Hawkeye, do té doby sedící s Falmanem, se kterým něco probírala. "myslím, že v tom problém není."
"Proč by mi to tedy dávali?!" Vzdychl naštvaný Mustang a otočil dál - ihned však pochopil. Před sebou viděl kartu jedné státní alchymistky, která zemřela v Ishbalu; byla mu však velmi blízká, jemu i Hughesovi. Seznámil se s ní na vojenské akademii a tam… matně si vybavoval všechny vzpomínky na ní, které mu utkvěly v hlavě, trvale si ale pamatoval jen ty nejdůležitější. Znovu si prohlédl její kartu - měla dlouhé hnědé vlasy, svázané do culíku, a oddané hnědé oči. Byla rozhodnutá bránit svou zem i za cenu svého života, ostatně jako všichni vojáci tenkrát. Ještě před tím konfliktem… Roy prolétl další řádky a uviděl tam text, který ho udivil - Příčina smrti; neznámá?!
"Elizabeth Windruder, že ano?" Řekla udiveně Hawkeye.
"Jo," kývl Mustang. "to je ona."
"Jak je ale možné, že je tady příčina smrti neznámá?" Podivila se Hawkeye. "Vždyť…prohlásili, že jí zabili Ishbalané!"
"Budu se na to muset podívat detailně," řekl Ohnivec a vstal. "pro dnešek ale končím. Uvidíme se tu zítra, jasné?"
"Plukovníku, ještě byste mohl tak hodinu pracovat." Řekla mu však suše Hawkeye. Roy se zatvářil tak nějak napůl udiveně a napůl naštvaně, ale jen kývl a vypařil se z místnosti. Poté, co jí znovu viděl, její podobiznu nedokázal vyhnat hlavy. Pamatoval si na ní hodně, byla to přeci jen jedna z vynikajících alchymistek a taky jeho blízká přítelkyně… zažil s ní mnoho věci, on ale nejvíc vzpomínal na poslední noc, kdy jí vůbec viděl.

"Co je s tebou?" Přišla a klekla si k němu. Opíral se o zeď a jen civěl do prázdna; když jí viděl, jejich oči se setkaly.
"Nepřipadá ti to hloupé?" Zamumlal jen. "Celé tohle šílenství, zabíjení, smrt…možná je to koloběh života, ale lidé nemají právo ukončit takový koloběh násilím."
"Není to pravidlo o rovnocenné výměně?" Podotkla však ona.
"Za jednu smrt ztratí vrah kousek své lidskosti."
"Lidskosti?"
"Jo. Přemýšlel jsi někdy o tom?" Mustang jen pohlédl do země. Měl pocit, že nejspíš zemře… a pak znovu ty její oči. I ty…se změnily v oči vraha…
… ale proč?
Ty její nádherné hnědé oči nikdy nechtěl vidět takové…
Ani nepřemýšleli nad tím, co dělali. Tělo to vyžadovalo a oni sami od sebe také.

Jen naštvaně zavrtěl hlavou, aby tu vzpomínku zahnal, a zatnul pěsti. Byla mrtvá a na tom se nic nezmění, ani to jeho fantazírování a vzpomínání tu skutečnost nezmění. Vyšel z budovy a zamířil směrem k vojenské ubytovně, kde byl dočasně ubytovaný. Ani netušil, že tahle cesta jeho domněnku neuvěřitelně změní. Přemýšlel o tom, co způsobilo tu informaci o její smrti v těch papírech, když v jedné z uliček uslyšel hlasy; sice nezřetelně a tiše, ale slyšel je.
"Tak pojď sem, mám na tebe vážně velkou chuť!"
"Vypadni ode mne, ty jeden pošahanej idiote!" Rozpoznal jenom tyto dvě věty, více ne. Podle toho ale poznal, že je nejspíše dáma v nebezpečí. Nebylo nutné střílet ani vysílat svou alchymii, protože tušil, že jakmile přijde, nepřátelé se ho zaleknou a utečou. Má na sobě přeci jenom pořád uniformu státního alchymisty. Vkročil tedy do té uličky s odhodláním zarazit tu hanebnost.
"Tak honem! Nemám na to celý den!"
"Jdi do p****e, ty jeden-"
"Je načase to ukončit, nemyslíte?" Pronesl do jejich tichého a soukromého rozhovoru. Viděl situaci - ten muž tu ženu držel za límec a neustále si jí přitahoval k sobě. Jakmile uslyšel jeho hlas, vzhlédl a chtěl se ohradit, co se to děje a ať laskavě vypadne, ale uviděl jeho uniformu. V tom okamžiku zbělel, tu ženu pustil a úprkem se rozběhl pryč. Mustang se jen potměšile usmál a přiblížil se k té dámě.
"Jste v pořádku?" Zeptal se jí se zájmem. Ta ovšem reagovala vcelku divně; neohlédla se a celá se třásla. Mustang jí chtěl pomoci vstát, ona ale jen rychle vyskočila a začala utíkat směrem pryč. Mustang si uvědomil, že to je směr, kterým běžel i ten idiot.
"Zastavte!" Křikl, ale marně.
´Tohle nemůžu nechat jen tak. ´ Pomyslel si a rozběhl se za ní.
"Zastavte!" Křikl znova, ta žena se ale ne a ne zastavit. Navíc, měla dlouhé hnědé vlasy svázané do culíku a jakýsi bílý kabát, celý roztrhaný a zšedlý, takže už vůbec nevypadal jako bílý. Nebyl to ten, co museli nosit v Ishbalu?!
"Zastavte!" Křikl naposled a konečně jí dohonil - chytil jí za ruku a otočil jí k sobě. Viděl její tekoucí slzy, zahanbené oči a hlavně před sebou viděl živou Větrnou alchymistku Elizabeth Windruder.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel